Jeskyně|Kapitola 7. (1/2)

15. července 2013 v 21:02 | M. |  Jeskyně
Omlouvám se, že to dávám až tak pozdě, ale měla jsem malé potíže:
1) S počítačem (zatracenej křáp!!!)
2) S internetem (to už jsem plivala oheň)
3) Když jsem se chystala poprvé zveřejnit Jeskyni, omylem se mi počítač restartoval! (To už jsem do něj začala kopat)
4)(To už je dobrá zpráva) Kopnutí zabralo :D

Začnu se bránit a nakonec napadatelovi vrazím pěst do obličeje.
"Au,"zakvílí Miranda.
Rozsvítím světla a nevěřícně se na ni podívám.
"Jsi blbá nebo jo?"zeptám se jí celkem naštvaně.
"To snad ani není pravda," pomyslím si, "já si myslím bůhví kdo to je a ona si ze mě jen dělá legraci."
Nevinně se zazubí a odejde.
Převléknu se do pyžama a pomocí meditace uklidním i své splašené srdce.
Potom, co se u mě v noci objevila Mona, jsem vyděšená. A ten "rituál" tomu ještě napomohl.
Zhasnu světlo a lehnu si.
Přikrývku si vytáhnu až k bradě a snažím se proniknout hustou tmou, abych viděla co je za ní.
Náhle se tma změnila v jeskyni. Nebo to alespoň tak vypadalo.
Temná prohlubeň bez konce. Všude samá tma.
Zděšeně zamrkám a proberu se.
"Asi jsem nakonec usnula i po všech těch zmatcích," pomyslím si.
Je ráno.
Sluneční paprsky se prodírají skrz záclony a šimrají mě na nose.
"Kathy, nestihneš školu," zavolá na mě ze zdola táta.
Škola!?!
Natáhnu na sebe první oblečení, které vyhrabu ze skříně, nasypu všechno do školy do tašky a pádím do koupelny.
Trumfnu svůj rekord minutu v koupelně.
Dnes mi to trvá čtvrtinu času.
Nakonec doběhnu do kuchyně, popadnu jablko a běžím k autu.
Ale auto tu není.
"To se mi snad zdá, oni mi ujeli," pomyslím si a vztekle dupnu nohou do země.
"Chceš odvézt?" zeptá se mě Alex od nich z domu.
Pokrčím rameny.
Zbývá mi něco jiného?
Za chvíli přede mnou zastaví.
Když uvidím ten pekelný stroj přirostu k chodníku.
"Tak-na-tohle-v-životě-nesednu," vykoktám ze sebe pomalu.
Alex se ušklíbne a sesedne.
Pak mě, ačkoliv nevím, kde k tomu vezme sílu, posadí na motorku.
Jsem tak ochrnutá strachy, že ani neprotestuji.
Alex nasedne přede mě a nastartuje.
"Měla by ses něčeho chytit," varuje mě.
S odfrknutím mu obročím ruce kolem pasu.
Rozjede se pomalu a zrychluje.
Držím se ho jako klíště a nehodlám se ho pustit dřív než u školy.
Konečně ta pekelná jízda skončí a já jakmile k tomu mám příležitost seskočím a uháním do třídy jakoby mi za patami hořelo.
Díkybohu, učitelka ještě ve třídě není, takže si sednu do lavice a dělám, že jsem tu celou dobu.
Alex přijde minutu po mě a neustále se culí.
Zazvoní, ale učitelka nikde.
Uběhne deset, dvacet minut, ale stále nic.
Po půlhodině už třídní zástupce vstává, protože jde do sborovny, ale vejde sem ředitel.
Lije z něj pot jak z utahaného vola a jen marně se ho snaží utřít kapesníkem.
"No...vypadá to, že pro dnešek má vaše třída volno, takže můžete jít domů," sdělí nám ředitel.
Všichni až na mě si začnou balit věci.
"Proč tu není paní učitelka?" zeptám se ho podezřívavě a zvednu jedno obočí.
Ředitel si povzdechne.
"Vaše třídní se pohřešuje,"řekne třídě, ale zbyla jsem tu jen já.
"Tak já půjdu," řeknu řediteli a vystřelím odtud jako šipka.
Alexe na motorce si nevšímám a domů jdu pěšky.
Je to úžasná procházka.
Když přijdu domů jsem nabitá optimismem jako nikdy.
Odhodím v pokoji tašku a vzpomenu si na včerejší nabídku.
Vylovím ze skříně staré rajtky a tričko a z botníku si vezmu jezdecké boty.
Nakonec si ještě najdu jezdeckou přilbu a odjedu na kole za tím pánem.
Na koni už jsem hodně dlouho neseděla, takže se na to těším.
Zastavím před ohradou a s podivem se podívám na pána, který na mě čeká.
"Vy jste mě čekal?" zeptám se ho.
Usměje se a zahvízdá na Thundera.
Ten doběhne k ohradě, kde je připravené sedlo a uzdečka tak ho připravím na jízdu.
Poté se na něj vyhoupnu. Je celkem vysoký, v kohoutku má tak 165 cm.
Pobídnu ho do kroku a nechám ho chvíli jet, abych ho zahřála.
Pak v rohu naklušu a než se naději začnu cválat.
Thunder letí jako vítr. Mám pocit, že se vznáším.
Ale je to moc dokonalé než, aby to byla pravda.
Náhle někdo vystřelí a Thunder se splaší.
Rozběhne se proti ohradě a mě se zbývá jen modlit.
Pevně ho stisknu koleny a přeskočím ohradu.
Thunder se řítí směrem do lesa bez ohledu na mě.
Větvičky mě šlehají do tváře a motají se mi do vlasů.
Najednou přímo před sebou uvidím velký, starý dům.
Thunder se zastaví a začne se pást.
Seskočím z něj a pomalu se vydám k domu. Vejdu do zaprášené staré místnosti a rozhlédnu se.
Zkráceně: Všude je prach a špína.
Udělám krok, když v tom si všimnu, že přede mnou něco leží.
Seberu to a když sfouknu prach zjistím, že je to kniha.
Na přední straně se velkými písmeny skví:
"Alexandra Taylorová ~ Deník."
A pod tím ještě datum:
1898~1912.
Dveře se zabouchnou.
Strkám do nich, vrážím, kopu... ale nic platné.
Nakonec to vzdám a sednu si na jednu židli.
Uslyším hrom a déšť.
"Je bouřka," pomyslím si, "nejspíš tu ještě chvíli pobudu."
Otevřu deník.
"Jmenuji se Alexandra Taylorová, je mi čtrnáct let a bydlím v Krvavé zátoce-..." přečtu nahlas, když v tom zavrzají prkna, jako kdyby po nich někdo chodil.
Vrzy,vrz....
"Je tu někdo?" zavolám.
Vrzy,vrz....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik dílů byste chtěli vymyslet k Hřbitovní trilogii?

Tak 3-4 46.7% (7)
Zhruba 5-6 0% (0)
Hoodně :P 53.3% (8)

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 16. července 2013 v 9:13 | Reagovat

" Ano jsem v kuchyni. Dáš si sendvič??"
Tahle kapi se ti vážně povedla zlatko :-D  :-D Ale jestli kvůli tomu dneska zase neusnu...!! 8-) :-D

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 16. července 2013 v 15:03 | Reagovat

Tak ty kopeš počítač? :-D
Kapitolka vážně moc pěkná. A SZZ očekávej nejspíš zítra. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama