♫Melodie-Tón||5.Kapitola- Modrý klavír a hlas

18. července 2013 v 21:36 | M. |  Melodie- Tón
Takže máme tu další kapitolku(moc se omlouvám, že ji dávám tak pozdě, ale dřív to nešlo -_- ), kde bude vše možná trochu zamotané, ale ti chytřejší to doufám pochopí :)
A jestli ne, počkejte si na další kapitolku ;)
Jen tak pro zajímavost: Tuto kapitolu píšu při písni Christina Perri-Jar of hearts

V hraném zděšení zavrtím hlavou.
"To ne, to ne, to ne!"
Samuel se zaculí.
"Ano, ano, ano."
Do pokoje náhle vletí Raquel a práskne za sebou dveřmi.
Nás si nevšímá a k mému údivu si lehne do oné rozbordelařené postele.
"Vidíš?" ozve se za mnou Samuelův posměšný hlas.
Dojdu k prázdné posteli a sednu si na ní.
Domov je domov.
"Tady máš oblečení," řekne Samuel a poklepe na zeď.
Z ní vyjede moje skříň, kterou jsem měla u rodičů.
Otevřu ji.
Je plná mých naházených hadrů.
"Nebudu se ptát, kde se tady ta skříň bere, ale proč je ve zdi?" zeptám se ho načuřeně.
Zaklepe na zbylá místa vedle a z nich také vyjedou skříně.
"Šetří to prostor," vysvětlí mi Raquel a rovnou si vytáhne ze své skříně pyžamo a odejde.
Předpokládám, že jde do koupelny a proto si ho vyndám také a jdu za ní.
Vleze do jedněch z těch dveří v obýváku.
"To jsou sprchy?" zeptám se Raquel, když tam vlezu.
"Jo," řekne a zaleze za jeden závěs.
Vlezu si taky za jeden a rychle se osprchuju.
Navléknu na sebe svoje pyžamo (tzn. kraťasy a tílko) a vylezu z koupelny.
Jsem ještě rychlejší než Raquel. Ale nejspíš to bude kvůli tomu, že si zpívala árii z Carmen.
Vlezu do pokoje, protentokrát jsem tam sama, a vytáhnu si z kapsy mikiny starou Mp3.
Zůstala tam rok, ale až teď jsem si na ni vzpomněla.
Zapnu jí, abych zjistila co jsem poslouchala naposled, ale když uslyším písničku od Hannah Montany- Best of both world, rychle jí vypnu.
Nejde o to, že se mi ta písnička nelíbí, jen mi připadá ohraná.
Do dveří vejde Raquel a pořád si zpívá árii. Jakmile mě uvidí, zmlkne a začervená se.
Dá špinavé věci na zem u postele a zachumlá se do peřiny.
O několik minut později začne chrápat jako motorová pila.
Zhruba takhle: Vrnnnnnn....vrnnnnnn...
Lehnu si a zachumlám se do peřiny.
"Zajímalo by mě, kde je Samuel,"pomyslím si, když náhle vejde do pokoje.
Vyprsknu smíchy což vzbudí Raquel, která až doteď hlasitě zařezávala.
"Co?" zařve rozespale a vztyčí se do sedu.
"Problém?" otáže se mě Samuel jízlivě a pozvedne obočí.
Znovu se podívám na jeho pyžamo a vyprsknu smíchy. Opět.
Raquel se ke mně připojí a obě propadáme hysterickému smíchu.
Další salvu vyvolá jeho další otázka:
"Nechápu co je na tom pyžamu vtipného."
Po chvíli nepřetržitého smíchu mě bolí tváře a jen tak tak lapu po dechu.
Samuel se mezitím uvelebil na své posteli.
"Tak, teď, když jste se uklidnily, můžete mi říct, co je na to pyžamu tak vtipného?"zeptá se mě a Raquel.
Nakloním hlavu na stranu.
Pyžamo by bylo normální, kdyby nebylo růžové s potiskem modrých hrošíků.
"Všechno," uzavře téma Raquel.
Všichni se zavrtí a snaží se usnout. Raquel se to samozřejmě povede jako první.....
V noci se probudím.
Vzbudí mě hra na klavír.
Podívám se na Samuela a Raquel, ale ti tvrdě spí, jakoby nic neslyšeli.
Potichu vstanu a přeťapkám ten kousek ke dveřím. Hudba se zdá být hlasitější.
Otevřu dveře a vklouznu do obýváku utápějícím se v černočerné tmě.
Vydám se po jedné z chodeb odkud ta hudba vychází.
Na hlavu mi padou kapky vody ze stropu, ale já si jich nevšímám. Jsem plně soustředěna na hudbu.
Zvuk sílí, až mám pocit, že mi prasknou bubínky, ale přesto pokračuji dál.
Náhle chodba končí.
Nikde nevidím původce melodie. Přesto ji, ale pořád slyším.
Náhle uvidím, že v rohu přeci jen tma není.
Vznáší se tam jakýsi klavír z modrého světla bez klavíristy.
Hraje sám. Klávesy se samy zamačkávají a vytvářejí onu líbeznou melodii.
Náhle nastane ticho. Klavír utichne.
Poté se od klavíru ozve mladičký, dívčí hlas.
"Pomozte mi, prosím."
Hlas zmizí stejně rychle jako se objevil a modrý klavír vybledne.
Stojím v naprosté tmě. Jediné co slyším je můj přerývaný dech.
Snažím se potmě najít cestu zpět do obýváku, ale za chvíli se ztratím.
Nic nevidím ani neslyším, jsem úplně dezorientovaná.
Pak se ozve moje záchrana.
"Sofie?" ozve se zmatený hlas přede mnou.
Zaječím, ukročím do zadu, přičemž něco přišlápnu a to něco zapiští.
Rozsvítí se světlo a já uvidím, že jsem vyšla ven z chodeb.
Stojím v tom starém domě, přede mnou je Patrick a to pištění patřilo kočce, které jsem šlápla na ocas.
"Promiň kočičko," omluvím se jí a sundám nohu z jejího ocasu.
Zaprská, vražedně se na mě podívá a s vysoko pozdviženým ocasem odejde.
"Zavedu tě zpátky," řekne mi Patrick a vleze zpět do chodeb.
Nesmírně se mi uleví, když spatřím náš pokoj.
Svítí se tam. Vlezu dovnitř a najdu Raquel a Samuel jak se hádají.
"Kdybys tolik nechrápala ještě by tu byla!"
"Kdybys nebyl takový pitomý vlezdoprdelka možná by tu zůstala!"
"Kdybys-," řekne Samuel a pak si nás všimne.
"Kde jsi byla?" zeptá se a jde ke mně.
Podlezu jeho ruce připravené k obejmutí a jdu do postele.
Uraženě zafrká a zhasne.
Protentokrát usnu jako první a ani poté co usne Raquel mi její chrápání nevadí....
Ráno, když se probudím na mě žádné nemilé překvapení nečeká za což jsem neskonale vděčná.
Převléknu se do džínů a modrého trika a jdu do obýváku.
Všichni tam už na mě čekají. Jakmile vejdu upřou na mě své pohledy.
Je mi to nepříjemně a proto zamířím k volné židli, která stojí mezi Raquel a Samuelem.
Sednu si na ni a nervózně se zakroutím.
"Co se včera stalo?" prolomí ticho Patrick
"Vzbudila jsem se a uslyšela nějaký hluk, tak jsem se šla podívat co to je jenže jsem zabloudila," zalžu a nenápadně si utřu kapku potu, která mi stéká po čele.
Všichni souhlasně pokyvují hlavami jakoby přijali mou odpověď za pochopitelnou.
Poté Patrick na chvíli odejde a vrátí se se stolem plným jídla.
Všichni se něj vrhnou.
Rychle si ukořistím sendvič s burákovým máslem a zakousnu se do něj.
Někdo mezitím zapnul plazmovku a tak jsem se koukala na zprávy, které zrovna běžely.
"Včera zmizela mladá Sofie Kavaghová. Její rodiče již ten večer zavolali na policii, ale ona se pořád pohřešuje.
Naposledy byla spatřena s mladíkem Samuelem.Kdyby jste ji viděli volejte na 607-" řekne moderátor, ale pak televize začne hořet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Která povídka se vám nejvíce líbí??

Děti měsíce 32.8% (19)
Válka druhů 1.7% (1)
Temnota pekel 6.9% (4)
Horoskop 1.7% (1)
Jeskyně 3.4% (2)
Dead girls walking 1.7% (1)
Melodie- Tón 6.9% (4)
Zvrat budoucnosti 6.9% (4)
Cesta za světlem 3.4% (2)
Léčitelka 34.5% (20)

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | 18. července 2013 v 22:03 | Reagovat

Úžasný! Opravdu moc hezká kapitola. :-) Těším se na další. Zajímalo by mě, co je s tou televizí.
Moc se omlouvám, že jsem nezveřejnila SZZ. Odpojili nám net,a já píšu z mobilu.

2 Abigail Abigail | 19. července 2013 v 17:27 | Reagovat

četla jsem zatím jen tuhle kapitolu ale je úžasná =)

3 Violett Violett | Web | 3. ledna 2014 v 15:10 | Reagovat

krásné, vážně. Sice jsem od tebe četla jen dvě povídky, ale táhle je bombovní :D

4 Joss Joss | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 18:07 | Reagovat

Čo sa to tam v noci stalo? Čo to počula? Bola to len ilúzia? Sakra, teraz ma trápi toľko otázok, chjaj... píšeš skutočne veľmi pekne... idem rýchlo pokračovať, snáď sa dozviem. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama