Jantarová záře

19. července 2013 v 19:39 | M. |  Jednorázové
Další ze série jednorázovek :D
Věnováno chudince Scriptie bez netu.
No nic, enjoy it ;)



Stíny démonů mě bez ustání honily po královnině lese.
Byly rychlé, ale já, jakožto dívka z venkova, jsem byla rychlejší.
Musela jsem být rychlejší.
Ale to jen kvůli tomu, abych dostala nazpět to co mi právem patří.
Královská koruna.
***********
Bylo jednou jedno království. Král i královna moudře vládli a lidé je měli rádi.
Až jednou...sem přišla zlá královnina sestra a závistí proklela celé království.
Král nařídil, aby se jí zbavili a tak byla popravena.
Její poslední slova před smrtí byla:
"Až se vám jednou narodí dcera přivede toto království do záhuby. Jantar vše ovládne."
A tak se i stalo.
Zanedlouho poté se královně narodila dcera. Už od mala byla zlá, krutá, rozmazlená a pyšná.
Král i královna se jí marně snažili pomoct. A tak v království vyrůstala zloba.
Ta ještě stoupla, když se v den princezniných desátých narozeninách narodila královně další dcera.
A tak je princezna nechala popravit.
Lidé uchváceni její krásou ji bez váhání poslechli a vládce zabili. Bývala by zabila i mladší sestřičku, ale jedna služka s ní utekla.
A tak se starší princezna stala královnou.
Lidé ji uctívali a sloužili jí až na jednu čarodějku.
Jmenovala se Anastasia.
Byla to ona, kdo stál u královny v den její smrti, kdo sebral její poslední slzu a načerpal ji do žezla.
Žezlo pečlivě před princeznou chránila, ale za nedlouho poté ho princezna našla a sebrala jí ho.
Čarodějka, která do něj ukryla svou sílu pomalu chřadla až nakonec zemřela.
Ale ještě předtím zmírnila prokletí zlé královniny sestry.
"Jednou se najde druhá princezna, která nás osvobodí," řekla a z nedostatku sil zemřela.
Žezlo v rukou královny se za tu dobu změnilo. Královna do něj načerpala svou vlastní sílu a tak se z žezla stalo Jantarové žezlo.
To vládlo mocí tak velkou, že mohlo kohokoli proměnit v jantarovou sochu.
Ale teď zpět k tomu: Kdo byla ta druhá princezna?
Byla jsem to já....
***************
Narodila jsem se v malém městečku v Usvaldském údolí.
Nebo jsem si to myslela než mi rodiče v den mých čtrnáctých narozenin řekli, že mě našli na louce v košíku.
Mými nevlastními rodiči byli chudí statkáři, pravé jsem neznala.
Žili jsme na pokraji chudoby, ale to mi nevadilo.
Několik dnů po mých narozeninách odjeli rodiče na pár dnů do většího města na trh a já zůstala doma sama se statkem na krku.
Zde začalo mé dobrodružství.
Když jsem po úmorném dni skončila s prací na farmě byla již tma.
S petrolejkou jsem přiběhla k domu a překročila našeho věrného, hlídacího psa.
Pohladila jsem ho po hlavě a chystala se jít dovnitř, když v tom jsem uslyšela jakýsi zvuk vycházející od stodoly.
Šla jsem se podívat co to je.
Ale, když jsem tam došla chtěla jsem se smát. Zvuk vydal jen obyčejný výr.
Upřel na mě své oči a já se v nich doslova topila.
Byly jasně jantarové.
Měřil si mě těma očima a já získala zvláštní pocit.
Ten pominul, když vzlétl a letěl směrem k lesíku opodál.
Byla jsem jím tak očarována, že jsem se vydala za ním.
Před lesíkem jsem na chvíli zastavila, abych nabrala odvahu a pokračovala za ním dál.
Letěl pomalu a občas se i zastavil, počkal až tam dojdu a až poté zase vzlétnul.
Nakonec po dlouhé cestě zastavil u nějakého oblouku a sedl si na něj.
V měsíčním světle zářil jako pomeranč i když bych byla přísahala, že měl stejnou barvu jako výrovy oči.
"Co ta barva znamená?" zeptala jsem se v duchu.
Dotkla jsem se jednoho znaku, který vypadal jako spirála a ten zazářil a zmizel.
Chvíli nato vylétlo z oblouku tak jasné světlo, že jsem nic neviděla.
Když jsem se rozkoukala uviděla jsem v oblouku cestu vedoucí na hrad.
Strčila jsem do toho ruku a ta proplula skrz.
Vstoupila jsem do toho celá a ten "portál" se za mnou zavřel.
Zůstala jsem stát na cestě.
Protože mi nic jiného nezbylo šla jsem rovnou k hradu.
Cestu lemovaly oranžové sochy a stromy. Byla to nádherná podívaná.
Došla jsem až k padacímu mostu a ten se přede mnou otevřel, jako kdyby by mne někdo čekal.
Vešla jsem do hradu a ocitla se v obřím nádvoří.
"Vítej Francisko, vidím, že tě můj pomocník našel," ozval se jakýsi ženský hlas.
Teď, kdybych viděla toho výry, tak bych ho asi zaškrtila.
"Nikdy nevěř výrům," pomyslela jsem si.
Ten hlas se zasmál, jakoby mi četl myšlenky.
Ohlédla jsem se, ale nikdo tu nebyl.
Náhle se přede mnou zhmotnila jakási žena v oranžovém rouchu a se žezlem.
Měla bledou pleť, dlouhé, kudrnaté, zrzavé vlasy a smaragdové oči.
Proti ní jsem se cítila jako ošklivé káčátko.
"Pojď za mnou," řekla a vydala se hlouběji do hradu.
Dovedla mě do sálu s trůnem a usedla na něj.
"Takže ty jsi ta má mladší sestra, která mě má sesadit?" zeptala se mě náhle zlobně.
"Co to řekla?" pomyslela jsem si, když v tom mě náhle pohltila jedna vzpomínka na rané dětství.
Byla jsem položena v kolébce a nade mnou stáli král, královna a zhruba deseti letá holčička se zrzavými vlasy a zlostnýma, krutýma očima.
Hned jsem ji poznala.
Vytrhla jsem se ze vzpomínky.
"Kde jsou naši rodiče?" zeptala jsem se své sestry, která se ovívala žezlem.
Ušklíbla se.
"Pod drnem, osobně jsem se o to postarala," řekla pobaveně.
"Tys je zabila?" zeptala jsem se jí i když jsem její odpověď slyšet nechtěla.
"Jo a víš co byly poslední slova našeho táty? Prosím nech vládnout sestru," řekla a nahlas se zasmála.
"Takže mi můžeš vrátit to co mi patří ne?" zeptala jsem se jí drze.
Úsměv jí ze tváře zmizel.
Namířila žezlem na jeden sloup a ten se proměnil v jantar.
"Dost her, dávám ti dvě minuty na útěk, jinak skončíš jako ten sloup," řekla a já nezaváhala.
Rozběhla jsem se pryč. Ale ne z hradu.
Nechtěla jsem dopadnout jako ti chudáci na cestě.
Mířila sem do královnina lesa, který jsem zahlédla, když v tom jsem uslyšela, že za mnou někdo jde.
Otočila jsem se a vyjekla.
Běželi ke mně stíny démonů.
Rychle jsem vběhla do lesa a schovala se za kmen stromu, ale tam mě našli.
Stíny démonů mě bez ustání honily po královnině lese.
Byly rychlé, ale já, jakožto dívka z venkova, jsem byla rychlejší. Musela jsem být rychlejší.
Ale to jen kvůli tomu, abych dostala nazpět to co mi právem patří.
Královská koruna.
Najednou jsem dostala nápad, jak to všechno ukončit.
Obrátila jsem se čelem k démonům a rozhodla se to risknout.
"Přineste mi to žezlo," řekla jsem jim panovačně.
Musela jsem jim ukázat, kdo je tady pánem.
Stíny démonů se obrátili a běželi zpět k hradu.
Úlevně jsem si sedla na kmen padlého stromu a čekala.
Za chvíli se přede mnou zhmotnila sestra i se svými démony.
"Dala jsem ti šanci na útěk, ale teď už je pozdě," řekla a namířila na mě žezlem, jenže to jí vyklouzlo a dokutálelo se směrem ke mně.
Zvedla jsem ho a přelomila vpůli.
Sestra ze sebe vydala nelidský řev a roztříštila se na tisíc kousků.
Když jsem se chvíli poté rozhlédla uviděla jsem, že se vše vrací do normálu.
Jantarové prokletí bylo zrušeno....
*************************
Střípky královny ležely v tom lese ještě dlouho poté.
Až jednou...se začaly skládat dohromady.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Která povídka se vám nejvíce líbí??

Děti měsíce 32.8% (19)
Válka druhů 1.7% (1)
Temnota pekel 6.9% (4)
Horoskop 1.7% (1)
Jeskyně 3.4% (2)
Dead girls walking 1.7% (1)
Melodie- Tón 6.9% (4)
Zvrat budoucnosti 6.9% (4)
Cesta za světlem 3.4% (2)
Léčitelka 34.5% (20)

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 19. července 2013 v 20:50 | Reagovat

Zatraceně!! Proč se ta "husa" zase začala skládat?? :-D Jinak to bylo moc hezky napsaný Mil ;) taková pohádka na dobrou noc :-P

2 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 20. července 2013 v 13:49 | Reagovat

Podarené, ja nemám také dobré nápady :D:D Inak, chcem ti povedať, že ťa beriem :-) Máš pekný blog a super píšeš ;-)

3 Clarush* Clarush* | Web | 21. července 2013 v 5:03 | Reagovat

No krása! :D Jenom si musím postěžovat (já jsem taková malá chudinka, ne jako Scriptie bez netu, ale s netem) - proč nikdo nevěnuje nějakou takovou úžasnou povídku MĚ? :D

4 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 21. července 2013 v 15:40 | Reagovat

[3]: :DDDDDDD Ty trúba :DD
No nič, je to bombové, i keď ten Svet v plameňoch sa mi páčil viac :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama