Hřbitovní zeď

1. července 2013 v 14:00 | M. |  Útržky strachu
Klaustrofobici, nečtěte :).

"Haló? Je tu někdo?", zeptala se Alicia tmavého a ponurého hřbitova.
Odpovědí bylo ticho.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Alicia hned po škole běžela na hřbitov.
Rodiče jí nedávno umřeli a ona už neměla chuť žít.
Byla na světě sama.
Musela jít ke své nevlastní tetě, která ji nenáviděla.
A tak, aby nemusela být s ní, chodila vždy po škole na hřbitov a zůstala tam až do tmy.
Hřbitova se nikdy nebála… až do neděle.
Ten den cítila, jak se jí do zad zapichuje čísi pohled a když odcházela, zasekla se jí branka a nešla otevřít.
Musela zavolat tetě, která z toho moc nadšená nebyla.
Od té doby se Alicia bála zůstat na hřbitově večer. Zaparkovala kolo u hřbitova a vydala se k hrobu jejích rodičů. "Ahoj", pozdravila je a sedla si na okraj hrobu.
Sáhla do svého batohu a vytáhla dvě černé růže.
"Něco jsem vám přinesla", řekla a položila růže na hrob.
Vyndala z vázy staré květiny a vyhodila je.Načerpala do vázy čistou vodu a dala do ní růže.
Chvíli jen tak seděla a počítala si jejich epitaf, který už stejně znala nazpaměť.

Mary Jane Carwightová
*28.2.1976
+12.12.2012
Milující matka i manželka.

Thomas George Carwight
*24.6.1974
+12.12.2012
Laskavý, pracovitý otec a manžel.

Alicia si povzdechla.
"Už to bude brzy rok", pomyslela si smutně.
Dnes byl pátek. Třináctého listopadu. Když si uvědomila tu spojitost, suše se zasmála.
"Páni, je pátek třináctého a já sedím na hřbitově", řekla nahlas.
Branka zavrzala.
Znáte to. Takový ten jasný, skřípavý zvuk. Ozvěna ho roznesla po celém hřbitově. I když si to Alicia nepřiznala, přeběhla jí po zádech husí kůže. Bylo to trochu jako z hororu. Ale ona si slabost nechtěla přiznat a tak se zvedla z hrobu.
"Haló? Je tu někdo?", zeptala se tmavého a ponurého hřbitova.
Odpovědí jí bylo ticho. Mohla napínat zrak sebevíc, ale nikoho v té tmě neviděla.
"Ona je tma?", zeptala se sama sebe a rozhlédla se.
Jako by během pěti minut nastal večer.
"Vždyť jsou tři odpoledne", pomyslela si a podívala se na hodinky.
Na nich jasně žlutými číslicemi stálo 23:55. Alicia zalapala po dechu.
"To není možný, vždyť jsem tu jen půl hodiny", řekla.
Vzala si batoh a zamířila k brance.
"Ale maličká, kampak jdeš?", vznesla se otázka do vzduchu a ozvěna ji dovedla až k Alicii.
"Kdo je tu?", zeptala se prázdného hřbitova.
Odpověděl jí ten samý hlas co předtím.
"Já."
"Kdo já?", zeptala se znovu a přitom couvala k brance.
Ten hlas se zasmál. Studeným, strašidelným smíchem.
"Počkej chvilku", řekl.
Hodinky zapípaly. Byla půlnoc. Alicia na nic nečekala a rozběhla se k otevřené bráně. Když byla téměř u ní, brána se s třesknutím zavřela. Alicia k ní přiběhla a začala s ní lomcovat. Ani se nehnula. Otočila se zády k ní a uviděla vysoký, černý stín plazící se k ní.
"Tak, teď už mě vidíš?", zeptal se jí ten stín.
Alicia se přitiskla k bráně bez možnosti útěku. Chtěla tomu všemu utéct. Probudit se ve svém pokoji, myslet si, že to byla jen noční můra. Stín se k ní začal přibližovat rychleji.
"Musím se někam schovat", pomyslela si.
A tak proběhla kolem stínu. Běžela podél zdi až objevila malý výklenek. Vmáčkla se do něj a ani nedýchala. "Bože, ať mě nenajde", přála si a vmáčkla se ještě hlouběji.
Stín proplul kolem ní a ona zavřela oči, jakoby ji to mohlo ochránit. Po chvilce otevřela oči a uvědomila si, že ji stín stejně dřive či později najde. Mobil si nechala doma a tak nemohla nikomu zavolat. Když si její oči přivykly na tmu, uviděla na jedné straně mezeru do které by se mohla schovat. Vstala a opatrně se do ní vsunula. Mezírka byla zhruba metr dlouhá, padesát centimetrů široká a na výšku měla zhruba metr šedesát. Pro hubenou, metr a půl vysokou Aliciu ideální. Teď už měla alespoň padesáti procentní šanci, že ji stín nenajde. Začala být unavená a co hůř, ospalá.
Marně se štípala do paže s vědomím, že nesmí usnout. Brzy ani to nepomáhalo. Oči se jí zavíraly a už ani stát nemohla. Sesunula se na zem, lehla si na bok a spánek povolila. Usnula hlubokým tvrdým spánkem.....
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Když se Alicia probudila, byla jí zima. Otřásla se a vylezla z mezery. Byla ještě větší tma než předtím, protože neviděla na hřbitov. Náhle si uvědomila, že má před sebou nějakou překážku. Byla rozložená po celé délce výklenku. Když objevila malou mezírku, prsty jí obalilo cosi lepkavého. Malta. Začala tlouct do zdi a snažila se osvobodit. Ale marně. Malta už téměř zaschla a nešlo to prolomit.
"Jsem zazděná", uvědomila si Alicia a sesunula se na zem...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kdy začít vkládat CZS?

Hned!!! :P 64.7% (11)
Za týden 5.9% (1)
V Červenci 11.8% (2)
Je mi to jedno, ale hlavně ať brzy! :) 17.6% (3)

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 1. července 2013 v 14:59 | Reagovat

Opravdu pořádně si se rozepsala :D Je to suprová jednorázovka!!

2 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 1. července 2013 v 16:14 | Reagovat

Preboha O_O To je geniálne! :-) A ten koniec.... dosť "creepy" ale úžasný! :3

3 Čokoška Čokoška | E-mail | 1. července 2013 v 19:10 | Reagovat

no ty krásko- ono jí to tam zazdilo? WAW

4 Clarush* Clarush* | Web | 1. července 2013 v 21:07 | Reagovat

Dokonalý :D ale nechtěla bych být v Alicině situaci :D

5 Melaficent Melaficent | Web | 1. července 2013 v 21:14 | Reagovat

Ty vole :O Ja by som tam tiež nechcela byť... A najhoršie to musí byť potom keď tam len sedíš a čakáš kedy sa to skončí...

6 milča milča | Web | 1. července 2013 v 21:30 | Reagovat

Tak trochu už přemýšlím o pokračovaní volně navazující na tohle: Zeď nářků :-D

7 Clarush* Clarush* | Web | 2. července 2013 v 12:32 | Reagovat

[6]: To zní dobře :D

8 Thea Thea | Web | 4. července 2013 v 11:31 | Reagovat

V tejto jednorázovke si oživila moje najhoršie nočné mory- pochovanie zaživa :D .
Keď som to čítala tak sa mi strašne zrýchlil tep :D . Je to úžasný príbeh! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama