Věštkyně

23. června 2013 v 12:26 | M. |  Jednorázové
Pythoness
….A kéž mé věštby se každému vyplní…
A jaký byl můj příběh?
Tak to se musíme vrátit o deset let zpět, abychom byli na začátku.
Začátku konců, pravd i lží.
Mém začátku.
Začátku věštkyně…..
"Kirké, pojď sem", zavolala na mě matka.
Zrovna jsme se sestrou seděly u potoka a pouštěly jsme loďky.
Byla to taková naše tradice.
Zvedla jsem se a zamířila jsem zpět domů.
Sestru jsem tam nechala, protože jsem bezpečně věděla, že se jí nic nestane.
Přeběhla jsem malou louku, která mě od matky oddělovala a stanula jsem před ní.
"Ano matko?", zeptala jsem se jí nedočkavě.
Vždy, když mě takto zavolala, měla pro mne speciální úkol.
Podala mi koš plný květin a řekla:
"Potřebuji, abys ty květiny donesla na naše tajné místo."
Vzala jsem koš a zamířila s ním zpět k potoku.
Naším tajným místem byly ve skutečnosti rozvaliny kamenů, které byly v lese za potokem.
Našla jsem je, když jsem byla malá a od té doby tam s matkou chodíme každý den.
Často jsme tam nosily květiny jako dnes.
Prošla jsem kolem sestry a snažila se nedělat hluk.
Byla ke mně otočena zády a ani si mně nevšímala.
Překročila jsem potok a pokračovala směrem k lesu.
Jako obvykle mě přivítali žlutí ptáci svým zpěvem a tanečky ve vzduchu.
Pokračovala jsem hlouběji a hlouběji do lesa.
Světlo začalo řídnout až jsem nakonec stála v šeru před rozvalinami.
Smetla jsem staré květiny a nasypala na jeden kámen nové.
Náhle začalo pršet.
Přikryji si hlavu košem, ale marně.
Voda jakoby protékala skrz ten koš.
Rozhlédla jsem se kolem a hledala vhodný úkryt.
Nakonec jsem uviděla velký kámen stojící o samotě dál od ostatních.
Rozběhla jsem se k němu a schovala se pod něj.
Byl ze žuly, vysoký zhruba sto osmdesát centimetrů a na středu měl světle šedivou skvrnu.
Vypadala jako had, který se kouše do ocasu.
Opatrně jsem na něj sáhla a on se rozzářil.
Pak začal ten kámen pomalu praskat….
Nakonec se tam objevila malá prasklina velká asi jako moje ruka.
Zvědavost mě přemohla a tak jsem tam sáhla.
Nahmatala jsem cosi studeného.Zaryla jsem do toho nehty a vytáhla to.
Byla to křišťálová koule, nádherně vybroušená až jsem tam viděla svůj obraz.
Najednou přestalo pršet a oblaka se roztáhla.
Využila jsem toho a běžela jsem s kamenem domů.
"Matko, podívej co jsem našla", řekla jsem a ukázala jí kámen.
Matka se na kámen podívala, ztuhla a zbledla.
"Ach Kirké"….
"Děje se něco", zeptala jsem se jí.
"Kirké, ty jsi věštkyně", řekla a sedla si na židli.
"Ten kámen je prokletý, kdo se ho dotkne se musí hned dostavit na ostrov Laisene, jinak zemře", pokračovala.
Upustila jsem kámen, ale matka ho rychle zachytila.
"Ten kámen se nemůže rozbít, jinak zemřeš", varovala mne.
"Máš ještě měsíc na to, abys tu byla s námi", řekla a odešla ven.
Šla jsem za ní, ale v tom jsem potkala naši sousedku.
Nesla si v košíku houby.
Jako by mi v mysli vyplula slova.
"Nejezte je, jsou jedovaté", řeknu a vysypu je z košíčku.
Udiveně se na mě podívá.
A tak to pokračovalo dál a dál.
Jako, kdybych věděla úplně vše..
Ale ti lidé, kteří se mými radami neřídili zemřeli.
Po týdnu se zvěst o mých radách dostala až ke králi a ten uspořádal v našem městě shromáždění.
Přišly jsme tam s matkou o něco dřív, ale lidí tam bylo i tak dost.
"Sešli jsme se tu dnes, abychom rozhodli o osudu Kirké", zvolal král a lidé se na sebe zmateně podívali.
"Jak o mém osudu", zeptala jsem se ho.
Lstivě se usmál.
"Zda tě zabijeme nebo zajmeme, protože jsi čarodějnice", řekl a lidé se začali bouřit.
Ale ne proti němu.
"Zabijte ji i celou její rodinu", křičeli.
Král se spokojeně usmál a luskl prsty.
Za mnou se objevili dva strážní a chytli mě za ruce.
Rychle jsem jí hodila kouli, ale to už mě strážní táhli ke hranici.
Přivázali mě ke kůlu a zapálili hranici.
Podívala jsem se na matku.
Smutně se na mě dívala s vědomím, že nemůže nic udělat.
"Dej tu kouli sestře", zavolala jsem na ni.
Cítila jsem, jak mě pohlcují plameny.
Byla to nesnesitelná bolest.
Z posledního nádechu jsem ještě zašeptala:
"Já se pomstím!"
A pak mě pohltila tma a prázdnota…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdy začít vkládat CZS?

Hned!!! :P 64.7% (11)
Za týden 5.9% (1)
V Červenci 11.8% (2)
Je mi to jedno, ale hlavně ať brzy! :) 17.6% (3)

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 23. června 2013 v 14:10 | Reagovat

Kirké... a Médeia viď?? Jednou jsem o í četla... a taky psala do školních novin ;) Je to super jednorázovka!! :D Už se těším na ty další!! .D

2 Ewiline Ewiline | Web | 23. června 2013 v 18:58 | Reagovat

Btw: Fakt krutá stránka ;) Smekám před Lexi!! .D

3 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 23. června 2013 v 19:13 | Reagovat

[2]: Ďakujem, no :D :-)

4 Čokoška Čokoška | 24. června 2013 v 9:17 | Reagovat

Ten desing je fakt libovej :D

5 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 24. června 2013 v 13:28 | Reagovat

Souhlasím s ostatními. Ten dess je opravdu krásnej.
Povídka byla hezká, a je mi Kirké líto. A nenávidím toho krále. Měl by si jí spíš vážit, ale on ne. Upálí ji na hranici. :-?

6 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | 25. června 2013 v 14:25 | Reagovat

Do AFFS si ťa rada pridám :-) A nemáš zač, čo sa týka layu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama