Jeskyně|Kapitola 6.

25. června 2013 v 16:36 | M. |  Jeskyně
Věnováno Lexi, která udělala můj nový, super laylout :-).

Můj zdravý rozum je zásadně proti tomu, že vidím víly. Ale opravdu to tak je. Jak jinak vysvětlím ty křídla? Rozpojí ruce a sednou si na zem. Jedna z těch starších vstane a přiveze tác s kameny. Nejasně si vybavuji, že se jeden z nich jmenuje citrín a druhý jantar. Položí před každou dívku jeden a sama si vezme ten největší. Nepatrně se pohnu a žebřík nahlas zavrzá. Ztuhnu a slezu o kus dolů, aby mě neviděly. "Co to bylo", zeptá se jedna. "Jdu se podívat ven", řekne Mona a jde sem. Otevře dveře a stoupne si zády k žebříku. Rozhlíží se kolem a já ani nedýchám. Nakonec to vzdá a vrátí se dovnitř. "Asi to byla jen kočka", řekne a sedne si. Vylezu o kousek nahoru a podívám se tam. Nikdo tam není. "Jak mohly tak rychle zmizet?" zeptám se sama sebe. Slezu dolů a jdu pryč, ale v tom se za mnou ozve Monin hlas. "Kathy, co tu děláš", zeptá se mě. V hlavě mi blikne myšlenka: Rychle vymyslet nějakou lež! "Ehm, zatoulala mi sem kočka", řeknu jí. "Aha", řekne a usměje se. Očividně mi to zbaštila. Obejme mě kolem ramen a vede mě zpět. "Řeknu Therese, ať se po ní podívá", řekne a doprovodí mě domů. "Papa", rozloučí se a jde domů. Jdu do pokoje a zapnu notebook. Chvíli váhám, ale nakonec do vyhledávače napíšu ono slovo. Víly. Stisknu vyhledat. Obejví se mi stovky odkazů a tak otevřu ten první. "Víly, jedny z mýtických stvoření s křídly. Obvykle se vyznačují motýlovitými křídly a zelenýma očima. Dokáží čarovat silami přírody, ale ty silnější i jinými živly. Jejich společenství je známo jako vílí kruh. Hlavní víla nejčastěji vyhledává nové členky, které, když nejsou víly, jsou nazývány otrokyně". Tím vše končí. Pak tam jsou vysvětlivky rituálů a hlavně obrázky. Různé víly, různá křídla, různé typy osob. Malíř je neuvěřitelně nadaný, protože ty obrazy jsou nádherné. Zabrousím zpět k jednomu obrázku. Místo podpisu je tam vytištěno velké m. Někde jsem ho viděla. Začínám vzpomínat. Vybavují se mi Moniny dveře. Bylo tam stejné m. Vymažu historii a vypnu notebook. Další spojitost s Monou. Co to kruci znamená? U dveří někdo zazvoní. Nejasně si uvědomuji, že mi táta u oběda řekl, že jedou odpoledne s Mirandou do nákupáku. Tak seběhnu dolů a otevřu. Ale nikdo tu není. Ani na ulici. Na rohožce leží malý kus papíru, tak se sehnu a seberu ho. Zavřu za sebou a jdu do obýváku. Pustím si můj oblíbený film, Hostitel, a přečtu si vzkaz. "Nepleť se do toho o čem nemáš ani tušení!" stojí tam a pod tím je obrázek kříže. Odhodím ten papír a soustředím se na film. Opravdu bych nechtěla být v kůži Melanie nebo jiných posedlých lidí. Po hodině sledování mi zakručí žaludek. Vstanu a připravím si lehkou večeři. Chleba s medem. Jdu zpět k filmu a snažím se dojíst chléb dřív, než mi med skape na prsty. "Jsme tady", ozve se ze dveří Mirandin hlas a hned na to přiběhne do obýváku ověšená jako vánoční stromeček. Hupsne na gauč a začne mi ukazovat, co si koupila. Zelené tričko s potiskem Crazy Froga, zelenou čelenku, troje džíny, zelené oční stíny a zelené boty na klínku. "Ještě špičaté uši a budeš jako elf", zasměju se, když dokončí exkurzi. Odfrkne si, sbalí si věci a jde uraženě do pokoje. Poslouchám, jak hlasitě dupe a pak třískne dveřmi. Za chvilinku se ozve puštěné rádio a Miranda tam jako odplatu dá své cédéčko, které nemůžu vystát. Jsou na něm hity typu Baylando, Pombáda a jiné hity devadesátých let. Zesílím hlasitost a snažím se hudbu ignorovat. Vypnu film, vezmu si z misku jablko a jdu ven. Zamířím směrem k předměstí a za chvíli míjím i ceduli, oznamující konec města. Ale nezastavím se. Za chvíli dojdu k louce, kde se pase kůň. Ten výhled na okolí je tak idilický, že se zastavím a sednu si na dřevěnou ohradu. Kůň zafrká a začne se pást. Je nádherný. "Jmenuje se Thunder", řekne pán, který stojí vedle mě. "Je váš?", zeptám se ho. Přikývne. "Chceš se projet?", zeptá se mě s úsměvem. Podívám se na hodinky. "Dnes nemůžu, ale zítra se klidně stavím", odpovím a seskočím z ohrady. "Nashledanou", rozloučím se a zamířím domů. Když dojdu k předměstí, zsčne se rychle stmívat, až je nakonec úplná tma. Jdu domů, jen při svitu lamp a doufám, že správně. Naštěstí za chvíli uvidím Alexův dům a tak zrychlím tempo. Vejdu do domu a táta hned spustí přednášku typu: "Kde jsi byla?", "Co jsi dělala?", "Víš kolik je hodin?".... Poslouchám jeho výčitky, případně odpovídám na výslech. Když skončí, aby nabral dech, odeberu se do pokoje. Zhasnu světla a pohybuji se ve tmě. Náhle mi někdo ucpe pusu a zakryje oči....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Calla*=)*Blue Calla*=)*Blue | E-mail | Web | 26. června 2013 v 15:58 | Reagovat

ahojky. Ráda spřátelím..Jen..Jakou ti mám napsat přezdívku? :)

2 DarkRose Strange SaanKun DarkRose Strange SaanKun | Web | 26. června 2013 v 16:26 | Reagovat

krása aj blog

3 Clarush* Clarush* | Web | 26. června 2013 v 17:40 | Reagovat

Opravdu si mi psala spřátelíme? :D nebo mě jen šálil vlastní zrak? :D

4 DarkRose Strange SaanKun DarkRose Strange SaanKun | Web | 26. června 2013 v 18:08 | Reagovat

Nemáš za co a také děkuji ´) ;-)

5 Ewiline Ewiline | Web | 26. června 2013 v 18:23 | Reagovat

Kdo??? Kdo jí zacpe pusu?? Mili!! :-D  :-D

6 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 26. června 2013 v 20:25 | Reagovat

Je to krásne, ďakujem za venovanie! :-) Len ak ti môžem poradiť, skús dávať odseky, lepšie sa to potom číta :-)

7 milča milča | Web | 26. června 2013 v 22:09 | Reagovat

Ja je delam jenze tuto kapi jsem prepsala pres mobil a tm mi to nejde :-(

8 Melaficent Melaficent | Web | 27. června 2013 v 14:02 | Reagovat

Ahoj :-) Písala si mi na blog o spriatelenie :-) Tvoj blog sa mi páči, tak si ťa idem pridať :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama