Kapitola 3.

16. června 2013 v 10:48 | M. |  Horoskop
Jdu předem nastavit i kapitoly dalších povídek na ostatní dny, abych si nemusela v týdnu ničit palce :-P.


"Prosíme cestující, aby se připoutali, protože přistáváme", ozve se z mikrofonu hlas letušky.
Podrážděně si povzdechnu a zapnu si pás.
Právě teď letím v letadle do Káhiry "pochopit" berana.
Ovšem mám stochutí Milenne uškrtit. Jedu takovou dálku až sem a ještě se upeču. I v letadle je totiž čtyřicet stupňů.
Letadlo poskočilo a přistálo. Rozepnu si pás a popadnu příruční zavazadlo a odcházím. Na letišti je hrozný zmatek, všichni hledají svá zavazadla. Já své najdu téměř hned, ale pak se přede mnou natáhne nějaký kluk a zavazadlo si vezme. Chytnu tik do oka.
Rozčileně ho popadnu za rameno,
"Hej, to je můj kufr", řeknu mu.
Otočí se na mě a povytáhne obočí. Je to běloch s velmi světlou pletí. Má platinově blond vlasy a ledově modré oči. Připomíná mi švéda.
Zakoulím očima.
"To zavazadlo je moje", řeknu mu znovu pomaleji, aby to pochopil.
Povytáhne i druhé obočí a pousměje se.
"To je zvláštní, že je na něm mé jméno", řekne se stejným jízlivým tónem.
Upřu zrak na kufr. Píše se tam Markus Beytlein.
Plácnu se do čela nad takovým trapasem. V tom kolem mě projede můj skutečný kufr. Rychle ho popadnu a stáhnu dolů. Periferním zrakem vidím, jak se ten kluk směje. Zrudnu.
Takovýhle trapas se mi ještě nikdy nestal a to, že žiju dlouho.
"Promiň", omluvím se mu a odcházím.
Zamířím směrem k východu a uvidím, že se mnou srovnal krok.
"V jakém hotelu bydlíš", zeptá se mě a upře na mě zrak.
Přimhouřím oči.
"V Gladiusu", odpovím podezřívavě.
Nebylo mi jasné, co má za lubem. Zasměje se.
"Shoda náhod nebo osud", řekne pobaveně.
Vykulím oči.
"Ty bydlíš ve stejném hotelu", zeptám se vyděšeně.
Přikývne.
"V tom případě velký omyl", utrousím jízlivě.
Zamává na taxi a mé poznámky si nevšímá. Taxi se před námi zastaví. Podá taxikářovi kufry a nasedne.
"Jedeš", zeptá se mě zmateně.
Mávnu nad tím rukou a taky podám taxikářovi kufry. Sednu si vedle Markuse a zapnu si pás. Taxikář si sedne za volant a zeptá se:
"Kam to bude?"
Nestačím ani otevřít pusu a Markus už odpovídá:
"Hotel Gladius.
Taxikář přikývne a zamíří směrem k Nilu. Cestou sleduji Káhirské zajímavosti. Nejvíce mě zaujal trh. Egypt je totiž jedním z mála míst, kde jsem ještě nebyla.
Cítila jsem, jak na mě někdo kouká.
Akorát jsem se setkala s Markusovým pohledem. Tvářil se zaujatě a sledoval mě. Jakmile viděl, že se na něho koukám, pohledem uhne
Uchechtnu se. Je fakt nenápadný.
Taxikář zastaví před Gladiusem. Rychle vystoupím a vezmu si kufry.
Celý hotel měl pět set pokojů, saunu, vířivku, bazén a byl jen deset metrů od Nilu. Vejdu do vstupní haly a rozhlédnu se kolem. Půlku přízemí zabírá ohromná recepce. Ze stropu visi velký křišťálový lustr.
Zamířím k jedné recepční.
"Rezervace pro Carrie Teriovou", řeknu jí.
Nemluví jen mi podá klíče od dvouapartmánu. Zamířím k výtahu a vyjedu nahoru. Vstoupím do pokoje.
V podstatě jsou to dva apartmány, ale spojené dveřmi. A já jsem schopná ty dvě místnosti využít.
Odhodím kufr a jdu prozkoumat místnost druhou. Vstoupím tam a kochám se vyhlídkou na Nil.
"Tak pane, tady to je", ozve se za mnou portýrův hlas.
Otočím se a uvidím portýra a Markuse.
"Co se to tu děje", zeptám se portýra vztekle.
"Mysleli Nemesi, že když jste sama, druhý pokoj bude nevyužit a tak jsme tu ubytovali pana Beytleina", odpoví klidně.
Našpulím rty a odejdu do svého pokoje.
"Ještě, že tu nebudu dlouho", pomyslím si.
Vybalím si věci a uložím je do skříně. Začíná mi být horko a tak se převléknu do plavek. Jsou dvojdílné v modré barvě.
A to nejhorší? Jsou šněrovací!
U bazénu si budu muset dát obzvlášť pozor. Vylezu z koupelny a upletu si cop.
"Pěkný plavky", ozve se z gauče.
Nevěřícně se tam podívám. A opravdu.
Markus tam ležel jakoby se nechumelilo.
"A ven", zařvu na něj a ukážu na dveře k druhému pokoji.
Zvedne obočí, ale nic neříká.
"Potřebuju soukromí", vysvětlím.
A hlavně čistý vzduch.
Výsměšně se uculí a odejde. Ale u dveří si mě ještě jednou prohlídne a pak zmizí.
Sednu si na pohovku.
"Idiot, takhle mě rozhodit", pomyslím si.
Kouknu se na hodiny. Jsou tři odpoledne a tak si vyndám ručník a vydám se zaplavat si v Nilu.
Pláž byla prázdná. Rozprostřu si tam ručník a vejdu do vody. Jakoby mne volala. Cítila jsem, že se i já stávám její součástí. Než se naděju, ležím na zádech a nechávám řeku ať mě unáší. Když se po chvíli ohlédnu po břeku zjistím, že jsem docela daleko. A tak začnu plavat zpět.
Zastavím se v metru vody. Náhle zaslechnu muziku.
Vidím skupinu stejně starých dětí, jak sem běží a drží velká rádia. Odhodí si věci, pustí rádio a vrhnou se do vody. A mám po klidu.
Rozčileně vylezu z vody a obalím kolem sebe ručník. Nakonec přichází hlavní aktér.
Markus.
Blondýnky se kolem něj seběhnou a vytvoří kroužek. Protočím oči a projdu kolem nich.
Náhle mě Markus chytne za ruku.
"Bavíš se", zeptá se zvědavě.
Stisknu rty.
"Když jsi tu ty tak už ne", odpovím a jdu směrem k hotelu.
Cestou se mi na čelo přilepí plakát.
Píše se tam:
"Pojďte dnes 23.3 na oslavu dně ohně.
Sraz ve 23:23 na tenisovém kurtě".
Zaujalo mě to.
Půjdu se tam podívat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 16. června 2013 v 13:01 | Reagovat

Příšerní spolubydlící... :PP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama