Zvrat Budoucnosti- 1. Už jí mám plné zuby

25. května 2013 v 11:32 | M. |  Zvrat Budoucnosti
Tak a máme tu takovou délší jednorázovku. Bude mít asi 4. části. Tak tady máte tu první :).
Věnováno rozumbradovi Ewil.


Anne Sheperdová. Patnáctiletá černovláska s úspěšnou kariérou. Už ve svých třinácti letech zazpívala píseň Stay with me, která se dostala do hitparády Americké pop-music. Ve čtrnácti složila album Me and You, kde si nazpívala pár písniček se slavnými hvězdami jako jsou Kesha, Pink a Avril Lavigne. A co dělá teď? To vám můžu naprosto přesně říct, protože jsem její sestra Amika. Je mi čtrnáct let a jsem její naprostý opak. Mám blonďaté vlasy, šedivé oči tak tmavé, že vypadají téměř černé. Ona je takový ten typ sladké holčičky, jinak zvané "mladá naivka". Já si naproti tomu nenechám nic líbit a není to tak dávno co jsem…. Jí ublížila. Stalo se to z čista jasna. Jako blesk z nebe blankytného. Protože to ona vždy všechno shrábla a mě využívala. Protože to já jsem napsala její texty a zpívám je. Tajně nahrála můj hlas a teď mé texty zpívá na playback. Ale přitom je to můj hlas. Nikdo o tom neví. Rodiče mi to nevěřili. Prý jen žárlím na svou dokonalou sestřičku. Spíš dokonalou mrchu. Do nedávna jsem jí pomáhala, ale pak přišel zvrat, který všechno změnil. Moje sestra dostala za moje písně Grammy. A při její "slavnostní" řeči, nepadla ani zmínka o mě. Stačilo by, kdyby řekla jen: Byla jsem inspirovaná svou sestrou. Ale nic, hlavně, že se zmínila o své kamarádce Madelinne. Další den za mnou dolezla, že chce napsat další písně. A ještě mě vyštěkala ať se aspoň snažím. Pohádali jsme se a já jí nakonec zlomila ruku, když jsem jí podkopla nohy. A teď sedím v soudní síni a jsem vyslýchaná soudkyní. "Slečno Sheperdová, vy tvrdíte, že ty písně jsou vaše", zeptá se mě soudkyně. Přikývnu. "Máte nějaký důkaz", zeptá se. "Ne", odpovím. "Tak vidíte", zvolá Annein právník, kterého jí zaplatili rodiče. Já neměla nikoho. "Tímto je soud uzavřen, Amiko Sheperdová jste odsouzena k nepřiblížení k Anne sheperdová na dvacet metrů", zvolá soudkyně a klepne kladívkem o stůl. Stoupnu si a čekám až Anne vyjde ze dveří pak si udržuju odstup dvaceti metrů. Rodiče ji strčí do auta a jdou ke mně. "Budeme ti muset zařídit nějaký byt u nás v paneláku", to bylo to první co mi řekli. "Nejlepší by byl ten v přízemí", utrousím ironicky. Ale jakoby si toho ironického tónu nevšimli pokračují: "Máš pravdu, tatínek tam zavolá a domluví to", řekne mi máma. No skvělý, aspoň budu mít celý byt sama pro sebe.
**********************************************************************************************************************************************************************
Za týden
Stojím před svým novým domovem a držím v ruce poslední krabici z mého pokoje. Rodiče využili toho, že šla Anne k Madelinne a přestěhovali jsme poslední věci. Hodím krabici do svojí nové ložnice. "Tak sbohem zlatíčko, uvidíme se v neděli na obědě", řeknou a zmizí jako pára nad hrncem, když vidí, že Anne už jde domů. Zabouchnu za sebou dveře. Rodiče mi ten byt moc hezky zařídili. Mam tu hodně prostoru a stejně ještě pár ložnic bylo prázdných. Někdo zaťuká na dveře. Odložím kytaru, kterou jsem si chtěla odnést do pokoje. Otevřu. Stojí tam náš nájemník a před sebou má nějakého patnáctiletého kluka. "Ahoj Amiko, tobě o tom rodiče ještě neřekli, tohle je můj synovec Philips, bude tu jako tvůj spolunájemník", řekne mi pan Stone. "Cože, mě o tom nic neřekli", vyhrknu a nenávistně si toho kluka měřím. Tváří se nezaujatě téměř lhostejně. "Ehm no.. jsem si jistý, že se s nima domluvíš", vyhrkne pan Stone a zmizí. "Pustíš mě dál", zeptá se ten kluk. ¨Chvíli ještě stojím jako tvrdé y a pak ustoupím. Vejde dovnitř a rozhlédne se. "Páni, máš to tu moc hezké", řekne. Pokrčím rameny. "Můžu si vzít tenhle pokoj", řekne a jde k mému pokoji. "Ehm ne, to je můj", vyhrknu, ale to už vleze dovnitř. Jdu za ním a předběhnu ho. "Tohle je můj pokoj", vysvětlím mu. Pohledem přejede po mém pokoji. Je vymalován safírovou barvou a na stropě jsem si vlastnoručně namalovala hvězdy. A u oken jsem si pověsila světlounce modré závěsy. "To sis dělala sama", zašeptá při pohledu na strop a neúspěšně udělanou knihovničku přecpanou tlustými bichlemi. "Ehm jo, jestli chceš, ten pokoj vedle mě je volný a pár dalších taky", řeknu a pak mu zabouchnu dveře před nosem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co je na tomhle blogu nejlepší?

Povídky 53.3% (24)
Jednorázovky 22.2% (10)
Nové a stále nové nápady 4.4% (2)
Ztřeštěná blogerka :D 11.1% (5)
Obrázky 8.9% (4)

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 25. května 2013 v 11:49 | Reagovat

A neurazila mu nos??
Hele, upřímně jsem hodně zvědavá co bude dál!! :D... Hnusná mrcha fakt!! :/

2 Happy DemoN Happy DemoN | Web | 31. března 2014 v 20:08 | Reagovat

Zajimavy zacatek, moc zajimavy :3 jsem napjata jak to bude pokracovat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama