Kapitola 6.

25. května 2013 v 6:16 | M. |  Temnota Pekel
No, tady už nám také moc kapitol nezbývá : (.
Ale aspoň se můžu potom vrhnout na ostatní povídky a postupně psát melodii.
Jinak na dnešek plánuji cca 4 kapitoly možná pět, když budu mít večer čas.
No nic tak si tuhle kapi užijte a happy reading : ).
Věnováno speciálně Livv.
(Ps. Livv, kdy bude pokráčko prokletí dokonalosti ??)



Bez ní to nezvládnu To ona nás držela pohromadě. Ale teď už jsme stejně jenom my dvě. Jane už je v nebi. Tuhle věc jsem jí částečně záviděla.
Vedle mě si sedla nějaká uplakaná dívka. Bylo jí asi tolik co mě. Měla husté černé kudrnaté vlasy.
"Co se ti stalo", zeptám se jí vlídně.
Vzlykne a polkne slzy.
"Jmenuji se Debborah a mého brášku díky mně přejelo auto".
"Jsem Liv", představím se.
Podívám se na hodiny. Franklin už byla na sále dvě hodiny.
"A proč jsi tu ty", zeptá se a otře si poslední zbytky slz.
"Mojí kamarádku napadl nějaký šílenec, bylo to peklo", zalžu.
Teda, až na to peklo.
"To je hrozné", zašeptá.
Přijde k nám sestřička.
"Slečna Debborah", řekne a mávne na ni, "pojďte se mnou".
Sesunu se na židli. Zůstávám opět sama. Vyndám z kapsy látjy. Pohrávám si s nimi a pak si všimnu malého otvoru v žezle. Zastrčím do toho otvoru ten kámen.
To žezlo lehce zaplane duhou a spojí se.
Zkouším ten kámen vyndat, ale nejde to. Jakoby k tomu žezlu přirostl.
Bylo to zvláštní, protože ještě předtím na pokoji šly normálně rozpojit.
Teď byl čas na to abychom se vydaly hledat poslední látj.
Mapu jsem, ale vůbec neměla chuť vytahovat.
Kvůli tomu Luciferovi mě přešla chuť ho hledat. Teď už jsem chápala, proč mi Jane zprvu nechtěla pomoct. Všechny ty boje, smrti, pomsty…. A to vše jen kvůli smrtelnosti.
A já byla tak hloupá, že jsem se do téhle situace zapletla také. Ale všechno začíná u kdyby.
Kdyby se Persena s Luciferm pořád nehádala…. Kdyby se nechtěla přestěhovat…. Kdybych se já odmítla přestěhovat….. Kdybych byla na Jane zlejší….Kdybych…Kdybych….Kdybych.
"Slečna Liv", zeptá se mě doktorka.
Přikývnu.
"Pojďte se mnou", řekne a jde směrem na Jip.
Spěchám za ní. Zastaví se u jednoho pokoje.
"Co přesně se stalo", zeptá se s přimhouřenýma očima.
"Mojí kamarádku napadl nějaký šílenec, bylo to peklo", zalžu opět.
Pokývá hlavou.
"Vaše kamarádka měla mnohačetné zlomeniny žeber a k tomu vnitřní krvácení, ale teď, když jsme ji dali do kupy má osmdesáti procentní šanci na přežití", řekne mi.
"A co jí vůbec způsobilo ty zranění", zeptá se.
"Vidle", odpovím zmateně.
Copak je neviděla?
Uznale pokývá hlavou.
"Další dvě hodiny bude uspaná, můžete si zajít domů", doporučí mi doktorka a odejde.
Dívám se na Franklin skrz sklo. Tohle si nezasloužila.
Plane ve mně vztek. Vztek na Lucifera. Jak mohl dopustit, že jí ublížili. Mám chuť na pomstu. Doufám, že už se mi brzo naskytne příležitost ji splnit.
Sednu si na židli před její pokoj. Domů jít nemůžu nemám kam. Teď kdybych se objevila v pekelném paláci bez milosti by mně popravili. Byla jsem zrádce.
Porušila jsem zákony pekla.
"Zákony pekla tss, ty si můžou někam strčit", pomyslím si.
Já se nikdy o pravidla nestarala. Začnu se nudit. Vytáhnu mapu. Už jsem tak zoufalá, že potlačím nechuť k mapě.
Ukazuje na Paříž a píše se tam:
Jako kapkami deště stéká po tvářích.
Jako jarní rosou polévá květy.
Jak živoucí dar to člověk má.
Několikrát si to přečtu. Nedávalo to smysl. Jaký dar může člověk mít.
"Liv", zakřičí někdo z pokoje.
Vběhnu tam. Franklin je vzhůru.
"Už jsem se bále, že se ti něco stalo", zašeptá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 25. května 2013 v 9:57 | Reagovat

Super kapi jako vždy!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama