Kapitola 2. Jedna stopa

4. května 2013 v 14:06 | M. |  Horoskop
Věnováno všem co se jim horoskop (mnou též zvaný "Hororskop) líbí XD.


Oči mi přirostly ke sklu. To znamení.. znamenalo, že jsem na stopě. Seděla jsem v tom prokletém autě a jediné co mě rušilo v dokonalé meditaci bylo hučení motoru. Zapípal mi mobil.
"Haló", ozvala jsem se nepřítomně.
Byly to holky a ptaly se mně kde jsem. Řekla jsem jim, že za chvilku tam jsem a otočila jsem se a dala si tašku na zadní sedadlo. A když jsem se otočila bylo znamení pryč. Konečně jsem vyjela z garáže a zamířila na tu idiotskou párty. Navíc jsem tam šla z donucení, takže mi byla ještě víc lhostejná, než obvykle.
Ale to už jen něco plácám.
I pod tou svojí maskou jsem byla celá happy ze své první stopy. Přijela jsem do roads street a zmateně povytáhla obočí. Celá ulice byla zaplněná auty. Protočila jsem oči v sloup a zaparkovala na rohu, abych později neměla problém s vyjížděním. Přišla jsem k tomu prokletému baráku a otevřela dveře. Jako přívalová vlna mě smetla písnička Mirror od Bruna Marse a nějakého chlapa, co má divný jméno.Ihned se kolem mě shromáždily holky a vlekly mě do středu párty. Jedna z nich mi podala kelímek a pak začaly drbat o škole a všem ostatním co pochytily. Seděla jsem mezi nimi a cítila se nejistá.
Nevěděla jsem co dělat. A tak jsem vstala a šla se podívat na zahradu, kde párty pokračovala. Všichni se tam koupali ve velkém bazénu. Byla tam i moje největší ne-kamarádka Lindsay. Znáte to prostě blondýna a ještě k tomu úplně vypatlaná. Neříkám ale, že úplně všechny blondýny jsou vypatlané. Na to, že jsem ji znala jen týden mi lezla pěkně na nervy.Už několikrát se mi snažila podrazit nohy nebo něco podobného, aby mě přitom ztrapnila. Chudinka potom vždycky dopadla hůř.
Hned první den jsem se na ní naštvala natolik, že jsem se nechala trochu unést a trošku si s ní pohrála. Byla na dva dny poté vyloučena ze školy. Nějakej idiot do mě vrazil a vylil na mě tu břečku, co Lindsay (nejspíš) připravila.
"Idiote", zařvala jsem na něj, protože jinak by mně neslyšel.
Ani se na mně nepodíval a šel dál. Rozmýšlela jsem se zda jít domů nebo zůstat. Pro bylo, že mi byla zima kvůli promočenému oblečení, že tu ohluchnu, a že je tu ta kráva Lindsay. Spravedlnost zvítězila a tak jsem se rozloučila s kamarády a odešla. Chtěla jsem už jít domů, ale všimla jsem si, že projíždím jinou ulicí. Úplně stejnou, kde bydlela ta kartářka.
Když jsem projížděla kolem jejího obchodu, všimla jsem si, že je otevřený. Zaparkovala jsem u chodníku a šla ke dveřím. Zkusila jsem kliku. Bylo otevřeno.
"Vítej rybo", ozval se jako ozvěna ženský hlas.
Došla jsem až nakonec místnosti. Byl tam stůl pro dva dvě židle a jedna svíčka. Na jedné seděla stará žena.
"Teď mně poslouchej, už ti nezbývá moc času, do slunovratu je to už jen týden. Musíš pochopit berana a najít věc s ním souzněnou". Sedla jsem si na druhou židli a celá nedočkavá stopou, která tu zavála jsem se zeptala: "Jakou věc"?
Zahleděla se do plamene svíčky jakoby tam hledala odpověď a odpověděla:
"Může to být cokoliv, ale duchové si myslí, že je to věčný oheň".
"Co je to", zeptala jsem se jí zmateně.
I když jsem více než 10000 let stará nevím co je to.
"Je to oheň co plane navždy a něco takového by přesně mělo symbolizovat berana. Je to čistá a nezkrotná síla.".
"Jo přesně něco takového na ni sedí", ucedím a ušklíbnu se.
Zmateně povytáhne obočí, ale nic nekomentuje. "Měl by se nacházet přesně tam, kde se mísí dva světy. Lidský a duchů. Jinak řečeno je v Egyptě. Asi v Káhiře".
"To mám jako jet do Káhiry", zeptám se jí.
Přikývne. Nejdřív, ale musíš berana pochopit.
Zamyslím se.
Pochopit Milenne je tak asi jako umět nazpaměť Rubikovu kostku. Je to hrozně komplikovaná osobnost. Otevřu oči a chci se ještě na něco té kartářky zeptat, ale ona je pryč. Jediné co mi tu děla společnost je kouř vanoucí ze zhaslé svíčky. Rozhlédnu se po obchodě, ale všude je tma.
Jediný rachot zde dělají rozražené dveře dokořán. Bylo to znamení, že mám jít. Povzdychla jsem si a odešla jsem. Ale něco jsem si slíbila. Jestli ještě někdy potkám Milenne roztrhnu ji díky tomuhle "úkolu" jako hada. Nasedla jsem a jela domů.
Zaparkovala jsem v garáži a šla dovnitř. Do svého podvodního paláce.Odhodila jsem bundu a boty a šla si zaplavat do bazénu. S rybami. Se žraloky. A to se mě neptejte co ještě tam mám za havěť. Ty zvířata mi, ale neublíží. Ví, že jsem jejich pán.
Až moc dobře. Jeden čas jsem přemýšlela i nad tím, že bych si do bazénu pořídila mládě velryby, ale nakonec jsem to zavrhla. Ta by toho snědla mnohem víc než ostatní "miláčci".
Zhruba po 15 minutách jsem odtamtud vylezla zabalila se do ručníku. Vešla jsem do ložnice a oblékla si pyžamo. Usídlila jsem se na gauči a vzala si knihu co jsem si půjčila z knihovny. I když jsem mýtická bytost, miluju fantasy literaturu. A že už jsem jí za tu dobu přečetla. A tahle mně zaujala hlavně tím, že jsem ji nečetla. No vlastně jsem jich tolik nečetla vzhledem k tomu, že jsem posledních 5 let byla zavřená s ostatními. Jmenovala se Andělská brána. Už samotný ten název mi připomněl nebe.
Četla jsem si 2 hodiny a poté jsem doslova odpadla. Byla jsem tak utahaná z párty, kartářky a plavaní, že jsem téměř usnula na gauči. Ale stejně jsem se nějak dostala do postele, kde jsem se konečně dočkala zaslouženého spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | 4. května 2013 v 15:22 | Reagovat

Hororskop. XD Nu což, Ryba (promiň, ale ráda jí tak říkám. :D) přišla na další stopu, tak jsem zvědavá, jak se na tu Káhiru dostane. :) Jako, chápu, že nejspíš letadlem, ale chtěla jsem říct, že jsem zvědavá, co tam najde. :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama