Kapitola 13. (z 15)

27. května 2013 v 16:38 | M. |  Temnota Pekel

No máme tu pokráčko :D.
Jinak vysvětlení pro víkend = v plánu to nebylo a v týdnu se nehodlám opakovat :).
Užijte si kapi, hlasujte v anketách a užijte si školní týden.
Pro méně nechápavé je ta poslední věta ironie :D.


"Hej Liv, vstávej", ječí mi dop ucha otravný hlas do ucha.
Rozespale se probudím a vražedně se podívám na svůj nový budíček alá Franklin.
"Kde jsi to vzala", zeptá se a ukáže na mou ruku.
Podívám se na ni. V ruce držím tu samou růži, kterou jsem ve snu utrhla. Odhodím ji jako bych se s ní popálila.
Znamenalo to snad, že ten sen byl skutečný?
Franklin povytáhne obočí.
"Už si ji vzbudila", zeptá se z chodby Janein hlas.
"Jo, ale šlo to těžko", odpoví ji Franklin.
Ukážu směrem na dveře.
"Chci se převléct", vysvětlím.
Chápavě přikývne a zmizí. Převléknu se do věcí, které najdu ve skříni.
"Už jsi", zavolá na mě Jane otázku.
"Ne", řeknu s ůmyslem se jí zbavit.
"Zeku", zašeptám nervózně.
Za chvíli se objeví.
"Co chceš", zeptá se váhavě.
"Jak je Perseně", položím mu svou otázku.
Povytáhne obočí.
"To se jako chceš bavit o tomhle", zeptá se.
Zdráhavě přikývnu.
"Víš Liv, věc má tak... ona je znovu Filajem", řekne.
Několikrát zamrkám. Asi mě chytl tik do oka.
"To je vše", zeptá se.
"Jo, tak se někdy uvidíme", řeknu a usměju se.
"Přikývne a zmizí.
Seběhnu dolů do kuchyně na snídani. Jane dělá snídani a Franclin si tu listuje časopisem.
"Tys s někým mluvila", zeptá se mě Jane a nechá dosmažit vejce se slaninou.
Zavrtím hlavou.
"Ne", zalžu.
Zamračí se.
"Asi už mám halušky, ale zdálo se mi, že nahoře slyším někoho mluvit", zamumlá.
Zavrtí hlavou a seberu jí jeden talíř s vajíčky.
"Hej", řekne naštvaně.
Pobaveně se ušklíbnu a sednu si ke stolu vedle Franklin.
Sním vejce a zeptám se:
"A co budeme dneska dělat"?
Holky se na sebe podívají.
"No, ty bys měla jít za smrtí, ona ti ukáže součást tvého povolání", prohlásí dvojhlasně.
Povzdechnu si a talíř uklidím.
"Tak čau", rozloučím se s nimi a neberu směr kancl.
Dveře jsou otevřené. Vejdu dovnitř.
"Neumíš zaklepat", zeptá se Smrt aniž by zvedla oči od notebooku.
Přijdu k ní a notebook jí zaklapnu.
"Chci se zeptat, co mám dělat", zeptáme jí.
Neodpoví, ale podá mi příručku.
"Přečti si to a pak se ptej", řekne a otevře si notebook.
Zběžně příručku prolistuju a pak jí je hodím na stůl.
"Ale já chci vědět, co mám dělat já, tady a teď", upřesním to.
Zatváří se vyčerpaně.
"Víš co, jdi na zem a když uvidíš nějakého téměř mrtvého člověka zavolej mě", řekne.
Poslechnu ji a přemístím se na zem. Křídla mi zmizí.
Procházím se po městě a přitom nenápadně pokukuju po lidech.
Kolem mě projdou dvě blondýnky a smějou se tomu co mám na mobilech. Projdu kolem jedné postraní uličky.
Z ní se ozve křik.
Je tam nějaká stará paní a lupič.
"Ne",křičí ta paní a pere se s lupičem o kabelku.
Lupič kabelku pustí jednou rukou a z kapsy vytáhne rozevírací nůž. Rozloží ho a ukáže ho stařence.
"Nechte ji být" zakřičím na něj vztekle.
Lupič pobaveně utrousí:
"No konečně Liv, že ti to trvalo".
Jeho obličej se pomalu začne měnit a já v něm postupně poznávám Lucifera. A z té babky se vyklube Persena.
Couvnu.
Do někoho narazím. Filajové.
Sevřou mi ruce.
"Kruci, je to past, Smrt mě podvedla", pomyslím si.
Jeden z nich mi přitiskne na nos kapesník.
Poznám v něm uspávadlo.
"Bože, co se teď se mnou stane", stačím si ještě pomyslet a pak mě pohltí vyvolaný spánek.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 28. května 2013 v 17:34 | Reagovat

Wow, povedené :)

2 Lukáš Lukáš | Web | 28. května 2013 v 18:12 | Reagovat

[1]: Řekl bych... dobrej smysl pro humor. (teď mám na mysli humor autora článku)...v dobrém slova smyslu.

3 archiveoflostdreams-tvd-ff archiveoflostdreams-tvd-ff | Web | 28. května 2013 v 19:59 | Reagovat

Ahoj. Mám na blogu novú časť Klaroline poviedky ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama