♫Melodie-Tón||2.Kapitola- Domov, sladký domov

31. května 2013 v 20:25 | M. |  Melodie- Tón
Domov, sladký domov
Děkuji za komentář k první kapitole a doufám, že se vím bude líbit i druhá.
Jinak pardon Lovkyni budu psát přes víkend : ).
Věnováno mým oblíbeným blogům.


****
Probudila mě prudká bolest v plicích.
Znovu se nadechnu. Kyslík konečně proudil mým tělem.
"Holčičko, ty jsi vzhůru", zeptala se mě máma.
Přikývnu.
"Myslela jsem si, že se ti něco stalo", řekne a rozbrečí se.
Jsem zmatená.
"Co se stalo", zeptám se.
Vysmrká se a řekne:
"Školu někdo zapálil".
Mám chuť se zasmát.
"No, že to trvalo"!
Máma mi vlepí pohlavek.
"Mohla jsi uhořet", vyčte mi.
Promnu si hlavu. Ta máma má tedy páru.
"Není tu nějaké pití", zeptám se jí.
V krku mě šíleně pálí.
Vtiskne mi do ruky skleničku. Vypiju ji úplně celou.
Pálení přestane.
"Kde to jsem a jak jsem se sem dostala", zeptám se.
"Jsi doma, odnesli tě sem ti noví studenti Samael a Rochelle".
Protočím oči.
"Samuel a Raquel", opravím ji.
No jo, máma má paměť jako slon. Ironie.
Zívnu a lehnu si na polštář.
"Ještě chci spát", řeknu mámě a zavřu oči
¨Nechávám se unášet vlnami Mozartovy skladby.
Zdál se mi sen.
Byla jsem uprostřed místnosti a hrála na harfu. Vše bylo stejné jako doposud.
Až na to, že jsem viděla. Nebyla jsem slepá..
Sen se rozplyne..
Prudce se posadím do sedu. Těžce oddechuji, jako kdybych uběhla maratón.
A poprvé za deset let se rozbrečím.
Ten sen byl tak opravdový. Touhu vidět jsem zažila jen jednou, když mi bylo dvanáct.
Tehdy jsem se málem podřezala, kdyby mě máma nezastavila.
Od té doby jsem se s tím úplně smířila.
Utřu si oči kapesníkem a vysmrkám se.
Venku slyším zpívat ptáky a usoudím, že je ráno.
"Děje se něco Sofie", zeptá se mě máma.
Asi mě slyšela vzlykat.
Zavrtím hlavou. Mých slz si nevšimne.
Teda nejspíš, protože nic neříká.
Zvednu se nahmatám hůlku.
"Jdu do školy", řeknu a vydávám se ke skříni.
"Víš holčičko, ona teď žádná škola není", řekne nejistě máma.
Otočím se za jejím hlasem.
"Jak to myslíš", zeptám se jí podezřívavě.
"No, ona ta škola vyhořela", řekne.
Polknu.
"Celá", zeptám se.
"Ano", odpoví.
Z představy, že jsem mohla uhořet i se školou se mi zvedl kýbl.
Loudám se zpět do postele.
"Chceš přinést snídani", zeptá se mě mamka.
Zavrtím hlavou. Jídlo bylo to poslední čím jsem se chtěla trápit.
Sáhnu po kytaře, kterou jsem měla pověšenou na zdi.
Přejedu prsty po strunách.
"Jak se ti vede", ozve se z dveří hlas.
Zvednu hlavu a automaticky odpovím:
"Ahoj Samueli".
"Tys mě poznala", udiví se.
Zasměju se.
"Určila jsem tě podle hlasu".
Přijde ke mně blíž.
"Jsi v pohodě, málem jsi to schytala", zeptá se ustrašeně.
"Jo, už je to lepší", odpovím.
"Raquel tu není", zeptám se.
"Ne, zůstala doma, má chřipku", vysvětlí.
Poklepu na postel.
"Sedni, nemusíš stát", řeknu mu.
Posadí se na kraj.
Přisunu se k němu a zeptám se:
"Kde ses naučil tak hrát"?
"Kde se naučila tak hrát ty", opáčí.
Pokrčím rameny.
"Nevím, jde to tak nějak samo", řeknu.
"Stejně", odpoví.
"Asi se tady nudíš co", zeptá se potom.
Přikývnu.
"Jestli chceš, můžeš jít zítra se mnou a Raquel za partou muzikantů, říkáme si sekta Melodie", nabídne mile.
"To bych moc ráda", přiznám.
Pak mi to dojde.
"Neříkals, že má Raquel chřipku", zeptám se nevěřícně.
"Já řekl chřipku, promiň, chtěl jsem říct, že zvrací", odpoví vyhýbavě a zvedne se z postele.
"No, už musím jít, uvidíme se zítra, tak čau", dodá rychle než stačím něco říct a odejde.
Bylo to divné.
Skoro jako by něco tajil. Ale co?
Z nočního stolku vezmu dálkový ovladač.
Zapnu rádio a uchýlím se do myšlenek.
"Ať to znamenalo cokoliv, já na to přijdu", pomyslím si.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | 31. května 2013 v 21:41 | Reagovat

Co to ten Samuel a Raquel tají? Argh...! Vadí mi to. A nemůžu se dočkat, až na to Sofie přijde. No, budu tiše doufat, že se tu brzy objeví další.

2 Čokoška Čokoška | 5. června 2013 v 11:50 | Reagovat

O co, že Raquel zemřela? žejo žejo? Ne, že bych jí to přála, ale tak, nic lepšího mě nenapadá

3 Violett Violett | Web | 3. ledna 2014 v 14:28 | Reagovat

Zajímá mě, co ti dva tají. Hmm.. Tahle povídka je velmi povedená a já hodlám číst dál :DD

4 Joss Joss | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 17:30 | Reagovat

Uau, no ja by som chcela vedieť, čo skrývajú a či sa jej to podarí odhaliť, tak ja teda pokračujem v čítaní. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama