♫Melodie-Tón||1.Kapitola - Noví studenti

29. května 2013 v 15:55 | M. |  Melodie- Tón

Tak oficiálně začnu vkládat Melodii.
Jinak za zmínku stojí, že Melodie bude mít dvě části Tón a Zvuk .
No jen doufám, že se této dlouho očekávané kapi všichni dožili.
Tak zde to je ;).



Sofiiny prsty hbitě klouzaly po klavíru.
Ani se nekoukala. No ona ani nemohla.
Už od narození byla slepá.
Povzdechne si.
Na všechno dokázala hrát vše jí šlo, ale bylo to její prokletí i dar zároveň.
To ona, ale však nevěděla….

Sofie:
Táta zastavil před školou. Mým nenáviděným místem.
"Měj se dobře holčičko", rozloučil se a podal mi hůl.
Nahmatám kliku a vystoupím z auta. Táta za mnou zavře dveře a odjíždí.
Opřu se o hůl.
Jsem sama tak sama.
Nikdo ze školy se se mnou nebaví. Myslí si, že jsem divná.
Ale já jim to za zlé nemám.
Vždy na hudebce, ať mi učitelka podá jakýkoli nástroj, dokážu na něj zahrát.
I když jsem slepá.
Poklepu před sebou hůlkou a vydám se do třídy.
Naštěstí pro mne je hned u dveří školy.
Dojdu ke své lavici vepředu a dám si do ní věci.
Jako jediná ze třídy jsem seděla sama a mě to vyhovovalo.
Být s nějakou roztleskávačkou, to určitě.
Ty ani nemají páru o tom co je to násobilka.
Vyndám si své speciální učebnice a poslepu nahmatám dějepis.
Ten máme první hodinu.
Vyndám si i sešit a srovnám si věci na lavici.
Slyším učitelčiny kroky na chodbě.
Postavím se.
"Dobré ráno děti", pozdraví nás učitelka.
"Dobré ráno madam Shoellová", odpoví celá třída automaticky.
Podle zvuku poznám, že rozloží mapy.
"Tak dnes si probereme starověký Egypt", řekne a celá třída až na mě nesouhlasně zamručí.
Učitelka začne probírat látku, ale já nedávám pozor.
Slyším totiž na chodbě další kroky.
"Někdo sem jde", oznámím učitelce.
"Je to pan ředitel", řekne, když ho vidí.
Stoupnu si.
"Sedněte si, tohle jsou dva vaši noví studenti, Samuel a Raquel", oznámí nám.
Třída je pozdraví a sednou si.
Ředitel odejde a nováčky tu nechá.
"Jeden z vás si může sednout k Sofii a další může prozatím sedět u katedry", řekne jim učitelka.
Jedna osoba se vydá mým směrem a usadí se na židli vedle mě.
"Ahoj jsem Samuel", představí se.
"Sofie", odpovím bezvýrazně a dávám mu najevo, že mi je to jedno.
"Páni, proč nosíš brýle", zeptá se.
"Myslel jsem, že se to ve škole nesmí", dodá.
"Jsem slepá", odpovím a stáhnu si z brýle z očí.
Slyším jak zalapá po dechu. To udělal zatím každý.
Vím jaké mám oči.
Jsou stříbrné a jen milimetr od zorniček mám safírový proužek.
Protočím oči a věnuji se dalšímu výkladu učitelky.
"V Egyptě se často hrálo na jeden nástroj, víte na jaký", zeptá se třídy učitelka.
Zvednu ruku. Ta odpověď přišla tak nečekaně jako blesk z čistého nebe.
"Je to flétna", řeknu váhavě.
"Výborně", řekne učitelka.
Pak se přemístí k úplně jinému tématu, jinak řečeno hrabání se v mrtvolách.
"Balzamování se zde často dělalo, většinou tak, že se vytáhli vnitřnosti z mrtvol a daly se do uren, pak se tělo naolejovalo a nechalo zaschnout, a za pár týdnů se obalilo obvazy a strčilo do sarkofágu", vysvětluje nám učitelka.
Ozve se zvonek.
Sklidím si věci do tašky.
Máme přestávku.
Slyším učitelku jak si balí věci a odchází.
Zvuk hlasů pomalu utichá, když se všichni ze třídy vzdalují.
Až na dva, které si teď v rohu šeptali.
"Viděla ty oči", zeptal se někoho Samuel.
Odpověď už jsem neslyšela. Nejspíš si ten druhý hlas uvědomil, že jsem tu taky a ztišil se.
Vyndám si sešit na hudebku.
Tu bohužel máme druhou hodinu.
"Ahoj jsem Raquel", ozve se přede mnou dívčí hlas.
"Já jsem Sofie", odpovím.
"Já vím, sedíš s mým bráchou", řekne.
Přikývnu.
"Hele ukážeš mi své oči", zeptá se.
Sundám si brýle.
A….
"Panebože, já tě vidím", zašeptám.
Opravdu ji vidím.
Je o něco málo menší než já a má dlouhé, až k pasu, blonďaté kudrnaté vlasy.
V ruce něco mne.
"Co je to", zeptám se
Rychle to schová do kapsy.
Zamrkám.
Nic opět nevidím.
"Teď zase nic nevidím, asi se mi to předtím jen zdálo", řeknu.
Zazvoní a žáci se pomalu sunou do třídy.
Zvednu se ze židle a čekám na učitelku.
Jmenuje se Diebrauchová a je to má nejoblíbenější učitelka.
Vejde do třídy, ruce plné jako vždycky.
To poznám, protože ji vždy něco upadne.
"Dneska každý předvede svůj talent", oznámí a podá každému nástroj o který si řeknou.
Rozdá je všem a pak se zeptá:
"Sofie, co chceš ty"?
"Housle", odpovím.
"Jako vždycky", ozve se ze zadu posměšný hlas roztleskávaček.
"No jo, každý nemůže hrát na dřívka jako vy", řeknu jim.
Učitelka mi housle podá a pak si jde sednou ke katedře jako vždy, když známkuje.
Nedávám pozor nebaví mě ty jejich hry a otravné komentáře.
"Raquel, předveď se", řekne učitelka.
Proberu se.
Raquel začne hrát na saxofon.
Omámeně ji poslouchám. Hraje úžasně.
Skončí a podá saxofon učitelce.
Ze zady ji nadšeně tleskají.
Přidám se a tleskám taky.
"Teď Samuel", vyzve žáka.
"Můžu použít piano", zeptá se.
Učitelka přikývne.
Samuel rozevře klavír a začne hrát Mozarta.
Je stejně dobrý ne-li lepší než Raquel.
Melodie se začne zrychlovat a pak pomalu utichá.
Tentokrát již tleskají všichni a někteří i obdivně hvízdají.
"Sofie", zavolá učitelka mé jméno.
Zvednu se z lavice a nadechnu se.
Vydám se směrem ke katedře.
Dojdu až k tabuli a tam se otočím.
Housle si dám pod bradu a lehce po nich přejedu smyčcem.
Housle se okamžitě rozeznějí a já do nich vkládám vše co mě trápí.
Celá ta smutná píseň jako by naplňovala místnost.
Všude bylo ticho a byl slyšet jen zvuk té písně.
Dodám pár tónů a píseň ukončím.
Potlesk není, ale stejně jsem ho nečekala.
Podám housle učitelce a vrátím se do lavice.
"To bylo úžasné", řekne mi Samuel.
Pokrčím rameny.
"O nic lepší než tvoje", řeknu.
Zvonek zazvoní.
Ale není to normální zvonek.
Je to požární poplach.
"Rychle se seřaďte, škola je v plamenech", zvolá učitelka a zvedá se z židle.
Žáci se zvedají a běží směrem k východu.
Vejdu na chodbu a ucítím kouř.
Pochopím, že je oheň blízko.
Všichni už mě předběhli.
"Drž se nás", ozvou se dva hlasy.
Podepřou mě a vyvedou ze školy.
"Díky Samueli a Raquel", poděkuju jim slabě.
Je mi pořád špatně z toho kouře, kterého jsem se nadýchala.
"Myslím, že omdlí", zašeptá Raquel, ale potom už nic neslyším.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 29. května 2013 v 16:04 | Reagovat

Ježííš!! Ta je úplně boží Milcí!! :D
Jak to, že Raquel viděla?? Požár?? Tak najednou??
óóóóóóóó bóže... Já už musím jít hrát na klávoš :/ Díky za povzbuzení!! :D

2 Čokoška Čokoška | E-mail | 30. května 2013 v 19:02 | Reagovat

Ewiline má pravdu, je to luxusní, ale taky mi tam moc nesedí ten pořár, zdá se mi to nějak moc rychle, ale je to pěkný. Bude Sofie ještě někdy vidět? Teď je jedno, jestli chvilkově nebo déle

3 Scriptie*13* Scriptie*13* | 30. května 2013 v 19:29 | Reagovat

To je divný, že tu Raquel viděla. Spíš zvláštní, ale hodně zajímavý. A jsou dobří, že umí hrát tak dobře na nástroje, jak si řekla. A ten požár... to bylo trochu urychlený, ale dobrý. Melodie se mi začíná líbit... :DD

4 Violett Violett | Web | 2. ledna 2014 v 19:27 | Reagovat

Takže asi to tak vypadá, že mám novou oblíbenou povídku. Budu se snažit u ní vydržet :3 Jinak krása :D

5 Joss Joss | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 17:22 | Reagovat

Páni, tak táto poviedka začína super, rýchlo idem pokračovať. Myslím, že som si u teba našla poviedku, ktorú budem rada čítať. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama