Kapitola 4

18. dubna 2013 v 11:05 | M. |  Temnota Pekel
Spec.pro Livv a jink pro Ewil a Scriptie :-) Ps. Bacha aby Scriptie*13* nezkratoval ;-)


Nesnáším levné hotely. Mají nepohodlné postele a nevybavené koupelny. Ale nic jiného nám nezbylo, proto jsme si koupili pokoj na jednu noc. Aspoň něco. Ležely jsme natlačené na dvojlůžkové posteli, což pro tři lidi nebylo moc pohodlné a já nemohla spát. Vstala jsem a šla na balkon. Pode mnou se třpytilo město. Světla lamp a domů byla na tři ráno až moc jasná. Opřela jsem se o zábradlí a rozhlížela se. Město moc velké nebylo. Asi tak jako Paříž, kde jsem dřív žila. Položila jsem si ruku na čelo. Bolela mě hlava. V posledních dnech se toho stalo až moc. Přestavování, vyznání lásky, útěk na zem, hledání látjů.... Kdybych si tehdy mohla zvolit, jestli chci být filajem, odmítla bych. A ponořila jsem se do svých vzpomínek. Byl to rok 1752 a já se narodila. Sice mi nyní bylo 15, ale když jste filajem, nestárnete. Uběhlo třináct let a otec mne zasnoubil s nějakým hrabětem de Misseliere. Bylo mu 16. Na tu dobu byly ale tyhle vztahy normální. Pak přišla vzpoura našich poddaných a oni zapálili náš dům. Já jsem spala a nestačila uniknout. Měla jsem jít do nebe, ale oni mě odmítli. A tak jsem bloudila po zemi až do roku 1810. A pak mě našel on. Lucifer. Nabídl mi opět život. A já, naivní francouzská dívka přikývla. A tím jsem se uvrhla do zatracení. Byla jsem celá ztuhlá a zmrzlá. "Bože", pomyslím si, "já tu vzpomínala tři hodiny". Svítalo. Vrátila jsem se dovnitř a šla si dát horkou sprchu. Přemýšlela jsem nad tou hádankou. "No místo by odpovídalo, když se tu pořád svítí", řekla jsem si a usušila se. Holky už byly vzhůru a dávaly si snídani. S tou jsem jim ochotně pomohla. Pak nás šla Franklin odhlásit. Stály jsme před hotelem. Nikdy z nás nevěděl co dál. Pak jsem si, ale všimla cedule. Park. Upozornila jsem na to holky. Ty souhlasily s tím, že by to mohla být stopa a tak jsme tam šly. Nebylo to daleko, ale nejenom, že to sedělo, ale ono to nejspíš bylo to samé. Byl to anglický park s osvětlením. Zeptala jsem se jedné paní a ona mi řekla, že je ten park osvětlený pořád. Nevěděly jsme kde začít s tím kvítím a tak jsme šly doprostřed. Nikdo tam nebyl. Sem tam se povalovaly cáry mlhyStála tam tam socha. Socha démona. Přesně uprostřed. A před ním ležely dvě růže. Šly jsme přímo k němu jistí si svou výhrou. Jane sebrala růže. Ty se při jejím doteku proměnily v krystaly. Všechny jsme vzdechly. Byly tak nádherné. Vyzařovaly červené světlo a jakoby pulzovaly. S výhrou jsme se usmály. "Konečně", vydechla Jane. Podala nám každé jeden krystal. "Vemte si je, jsou vaše"; řekla nám. Strčila jsem ho do batohu a Franklin následovala mého příkladu. Jane vytáhla mapu. Ukázala na Londýn. "No to snad.."zabručela Franklin. Znovu se ukázala hádanka. "Celý den a celou noc, dáváme ti dobrou noc". Vyjukaně jsme na to zíraly. Tak takovouhle říkanku jsme nečekaly "A jak se tam dostaneme", zeptala se nás opět Franklin. Jane se usmála. "Portálem, jak jinak".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 18. dubna 2013 v 14:08 | Reagovat

Je od tebe hezké, že na mě myslíš. :D Procesor však začal fungovat, takže cajk. :D
Ty křišťály, to je něco jako perly v Percy Jaksonu a zloděj blesku? Každopádně, jsem zvědavá, co se stane, až najdou všechny látjy (či látji?)

2 Livv Livv | Web | 18. dubna 2013 v 15:45 | Reagovat

Hůů, a další latj (divné to :D) bude taky křišťál? Každopádně, ty víš, že tohle je moje oblíbená povídka. Ale trošku mi přijde divný, že Lucifer se nijak nerozčiluje, že Liv zdrhla...

3 mili mili | Web | 18. dubna 2013 v 17:06 | Reagovat

To si jen myslis :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama