Jeskyně|Kapitola 3.

27. dubna 2013 v 12:49 | M. |  Jeskyně
Je sice kratší, ale i tak ujde :-). Spec. Pro Ewil.

Bežela jsem dolů po schodech jako blesk, ale Miranda mě předběhla.
"To bude pro mně", zavolala na tátu a otevřela.
Docela koukala, když viděla, že je to tentokrát pro mně. K mé nelibosti pro mne měla i speciální přezdívku. Amazonka.
Přišla jsem k Alexovi a zeptala se:
" Kam, že to vůbec jdeme"?
Ale jen mu zacukaly koutky. Ten parchant, asi mi nic neprozradí.
" Víš o tom, že nemám ráda překvapení?"
Taky neodpověděl. Ale já měla ještě jedno eso v rukávu. Obrátila jsem se s hraným odchodem domů. To taky nezabralo. Jen mě chytl za ruku a vedl mě dál.
Radši už jsem ho nechala. Ale moje trpělivost mi i tak dala zabrat. No jo, být beranem není ideální. Jste tvrdohlaví a cílevědomí. I když Miranda na tom není o moc líp.
Je jen o rok mladší a je to vodnář. Jsme dvě takové odlišné duše, ale i přesto si dobře rozumíme. A i kdyby ne, co jiného nám zbylo, když jsme spolu sdílely patro.
Alex mě vedl dál a mně se zdálo, že mi upadnou nohy. Zastavila jsem se a on se na mně tázavě zahleděl.
"Bolí mě nohy", přiznala jsem se.
"Není to daleko", odpověděl mi a já si v duchu oddechla.
Jupijej. Nenávidím tůry!! Došli jsme k jedné malé cukrárně na rohu.
Pomyslela jsem si: "Jo aha, tak kvůli tomuhle se sem táhnem přes půl města".
Alex si chtěl sednout ven, ale já chtěla jít dovnitř. A tak se podřídil. Vešli jsme dovnitř a já pochopila proč mně sem zavedl. Celá byla udělaná tak, že vypadala jako řecký dům ze čtvrtého století př.n.l. Byly tu ozdobné sloupy a po některých se dokonce ovíjela réva. Místo židlí tu byly lehátka a stoly byly mnohem nižší. Vypadalo to nádherně. Ale to nebylo vše.
Alex mě zavedl do jedné z oddělených kojí a šel objednat. Doufala jsem, že neobjedná něco s lilkem a kozím sýrem. Protože zrovna tyhle věci na světě nejvíc nenávidím. Přišel a nesl dva plné tácy. Pohlédla jsem na ten svůj a zajásala. Koupil mi kebab. Mé nejoblíbenější jídlo.
S chutí jsem se do něj zakousla. On si ho koupil taky a teď mě pobaveně sledoval jak se cpu. Znervózněla jsem, protože nemám ráda, kd ž se na mě někdo kouká. Dojedla jsem a otřela si prsty do ubrousku.
"A co teď", zeptám se ho.
"Jdeme si zaskákat", řekl mi s plamínky v očích.
Vzal mě za ruku a vedl mně za cukrárnu-restauraci. Byla tam obří trampolína. A kdo tam neskákal. Byla tam Mona s ještě jedním klukem.
"Ahooj Kat", pozdravila mě a udělala salto.
Zula jsem si boty a vyškrábala se za nima. Z legrace jsem udělala kotrmelec dopředu. Ale ten se mi jaksi sešikmil, takže jsem srazila Alexe, který stál vedle. Se smíchem mi pomohl na nohy.
No jo , každej holt není takový mistr v tělocviku. Blbli jsme tam asi půl hodiny a mě už zase šíleně bolely nohy. Tak jsem se opřela o zeď. Sledovala jsem se zábavou Monu, která tak 3 metry přede mnou dělala salta. Teď dělala salto dozadu, ale nějak se jí to nepovedlo a teď letěla přímo na mně. Slyšela jsem jak na mě Alex křičí ať uhnu, ale já stála jako kůl v plotě. Mona do mě narazila a já z trampolíny vypadla. A poslední co si z toho dne pamatuju byl záblesk černých křídel na Moniných zádech.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 27. dubna 2013 v 22:46 | Reagovat

Děkuju!! :D
Že bys do toho zatáhla G?? :D promiň ale pořád se směju tomu začátku... vodnář a beram - to sm pochoopila dobře - i to že je o rok mladší... a někoho mi to připomíná!! :D
Bože já z toho fkt nemůžu!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama