Jeskyně|Kapitola 1.

16. dubna 2013 v 14:20 | M. |  Jeskyně
Tak na přání.. pro livv, ewilinne a script napište do komentů, co byste chtěli přidat.

"Crrr".
Tak takový zvuk vydal ráno můj stoletý budík. Už tak jsem měla náladu na draka.
Navlékla jsem se do připraveného oblečení, vzala jsem si tašku a seběhla jsem dolů se nasnídat. Popadla jsem müsli a běžela jsem do koupelny. V duchu jsem zaúpěla.
Mé vlasy vypadaly jak vlaštovčí hnízdo. Ale tak vypadaly i normálně.
Popadla jsem kartáč a jednou rukou jsem si je rozčesávala. Když to konečně vypadalo uspokojivě spletla jsem si rybí cop. Ze zdola se ozval táta.
"Jedeme".
Šla jsem ke dveřím a navlékla si balerínky. Pozdě. Miranda i táta už seděli v autě a tvářili se načuřeně. S úsměvem jsem si sedla dopředu a ignorovala Mirandiny nadávky typu:
"Panebože"," ty si lama", "přidej sketo"....
V duchu jsem se ušklíbla. Typický puberťák.
Celou cestu jsem sledovala okolí. Bylo to zvláštní. Byl rok 2013,ale tady byste měli od toho roku odečíst plus mínus 350 let. Bylo to tu fakt jak ve středověku.
Nakonec táta zastavil před budovou, co vypadala jak sanatorium. No nekecam.
Byla sice modře natřená, ale na všech oknech měla mříže. A to nejděsivější bylo, že hned za budovou byl hřbitov. Akorát byla škoda, že žáci nebyli ze středověku.
Vypadali úplně normálně, možná až moc. Hned jak jsem vystoupila, ke mně přiběhla hafa holek a ptaly se mně jak se jmenuju, kolik mi je a kde jsem sehnala tu sukni. Zaraženě jsem jim odpověděla na otázky a šla jsem do školy. A ony jak psové za mnou. Očividně tu moc přistěhovalců neměly. Vytáhla jsem si z kapsy rozvrh a začala ho studovat.
Našla jsem si číslo své skříňky a začala ho studovat. Měla číslo 111. Začala jsem ji hledat. Nakonec jsem ji spolu s "holkama" našla. Byla úplně v rohu a naproti ní byl výklenek s oknem. V něm byli nějací kluci. Hned jak nás zaregistrovali začali pískat. Ale holky je ignorovaly.
Očividně byly imunní. Jeden z nich se držel stranou. Byl docela hezký. Měl černé vlasy a hodně tmavé oči. Upřímně jsem si nebyla jistá, jestli si tu chci nechávat tašku, tak jsem z ní vytáhla nepotřebné učebnice a dala je tam. Zamkla jsem jí a opět se podívala na rozvrh. První hodinu jsem měla hudebku. Zeptala jsem se svý party kdo ji taky má. Měla jí Mona. Byla to malá holka se zrzavýma vlasama a zelenýma očima. Ona ve skutečnosti byla stejně velká jako já, ale to bylo tím, že nosila deseti centimetrové podpatky. Chytla jsem jí za ruku a zeptala jsem se jí: "Jdeme"? "Jasně", souhlasila a vedla mě chodbama. Dovedla mě k velké místnosti a já užasle zítala. Byla plná hudebních nástrojů. Od bubnů po xylofony. Ale nevýhoda byla, že tu bylo málo lavic. Byly tu jen dvě prázdná místa. Mona mi zamávala a zamířila k jednomu z míst.
"A kruci", pomyslela jsem si.
To druhé bylo totiž u kluka z té chodby. S povzdechem jsem k němu zamířila. Ani se na mě nepodíval. No jo. Na to jsem byla zvyklá už ze staré školy. Dala jsem si tam věci a usadila se. Koukla jsem se na hodinky. Za čtyři minuty mělo zvonit.
"Ahoj", ozval se ten kluk.
"Jsem Alex", dodal a rozpačitě se usmál.
"Kate", řekla jsem mu.
"Já vím".
To mě překvapilo. Přišla úča. Nebyla to žádná stará baba s vřeštákem. Právě naopak. Byla mladá a hezká.
"Tak je na čase, aby jsme přivítali novou žákyni", řekla a podívala se na mě.
Nadechla jsem se a šla k tabuli.
"Jmenuju se Katherine...", začla jsem se svým proslovem.
Skvělý. Zněla jsem jako bych nahrávala učebnici. Tak dokončila jsem proslov a pohlédla na úču. Pokývla mi abych si šla sednout. Cestou jsem si všimla, že ze mě Alex nespustil oči. Posadila jsem se. Úča mezitím rozdala listy s písněmi.
"Super", řekla jsem, když jsem si všimla názvu.
My heart will go on. Ve skutečnosti jsem ten film milovala a pokaždý jsem se při něm rozbrečela. Doufam, že to neplatí i u písně. Úča sedla za piáno a někteří si vyndali housle, flétny...
"Kate ty budeš zpívat", oznámila mi učitelka.
Polknula jsem. Já totiž zpívam až moc dobře, ale rozhodně se nechci předvádět. Začala hrát předehra a já si všimla, že se na mne Alex zase dívá.
"Every night in my dreams", začala jsem a všimla si jak můj hlas zní bezstarostně.
Píseň skončila a já si všimla jak na mě všichni včetně učitelky zírají. Měla jsem chuť se zahrabat. Zvonek zazvonil. Všichni si začali sklízet.
"Páni to bylo úžasný Kat", řekla mi Mona.
Ani jsem si nevšimla, že ke mně přišla.
"Dík".
Začala jssm si sklízet věci.
Z tašky mi vypadl papír. Přečetla jsem si ho.
Stálo na něm: Ahoj, nechceš si dát dneska odpoledne sraz? A.
Ihned mi bylo jasné, že je to od Alexe. Mona si to přečetla a zaječela.
"Panebože Kat , ty jsi první ze školy koho Alex pozval", řekla mi s vítězným úsměvem.
Úsměv jsem jí oplatila. Mám takový pocit, že se mi tu bude nakonec líbit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Livv Livv | Web | 16. dubna 2013 v 21:48 | Reagovat

Páni, na tebe to bylo dlouhý :)
Přidat? Buď toto nebo Temnotu pekel :)

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 17. dubna 2013 v 14:13 | Reagovat

Máš pravdu, Livv. :D
No, jsem zvědavá, co je Alex zač. Já vím, jsem hrozně podezřívavá... :D
A něco přidat? Hm... Mně je to jedno. :)

3 Ewiline Ewiline | Web | 17. dubna 2013 v 17:29 | Reagovat

A já mám pocit že ne :D
Ale nechám se překvapit :D

4 Enna Enna | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 18:09 | Reagovat

Iheď na druhú časť! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama